Tereza Podařilová: baletní ikona v Síni slávy ND

Tereza Podařilová patří mezi velké osobnosti českého baletu, plných pětatřicet sezon v angažmá Národního divadla formuje interpretační laťku i stylovou čistotu určující podobu klasického baletního tvarosloví. Křehká, něžná, přitom ohromující technickou přesností a vibrující energií, jež z každé role činila divácký zážitek. Za zmínku stojí její posedlost detailem, přesností, sebemenšími nuancemi – tanec Terezy Podařilové určoval několika generacím diváků měřítko profesionality. Dnes stejnou posedlost vkládá do práce s mladými talenty na pozici baletní mistryně a je neodmyslitelnou postavou první scény.

Absolventka pražské Taneční konzervatoře, od roku 1990 členkou, od 1992 sólistkou, od roku 2003 první sólistkou Baletu ND. Během svého působení v Národním divadle ztvárnila většinu hlavních rolí kmenového klasického i současného repertoáru. Řada děl jí vznikla na míru, byla tvůrcům múzou, inspirací. Kromě technické bravury vynikala a vyniká instinktem pro výstavbu role, interpretační inteligencí. Má cit pro komediální nadsázku, ale i hloubku prožitku.

Tereza Podařilová je historicky první a prozatím jedinou umělkyní, která (kromě dalších ocenění) obdržela čtyři Ceny Thálie (za role Carmen, 1997, Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy, 2003, Taťány v Oněginovi, 2005 a Markýzy de Merteuil ve Valmontovi, 2014). V poslední jmenované roli se zároveň rozloučila s aktivní taneční kariérou.

Tereza Podařilová vnímá tanec jako dialog mezi tělem a duší, jako vyjádření toho, pro co je těžké nalézt slova. A to se jí beze­zbytku daří.

Foto: Robert Tichý