Blahopřejeme: Janu Kačerovi a Vladimíru Doležalovi

Narodil se 3. října 1936. Vystudoval divadelní režii na pražské DAMU (absolvoval v r. 1960). Prvním jeho působištěm bylo ostravské Divadlo Petra Bezruče (1959–1964; režie: např. Jejich den, Poprask na laguně, Matka Kuráž, Milenci z kiosku, Romeo a Julie), poté následovalo jeho angažmá v pražském Činoherním klubu (1965–1974). Byl jedním z jeho zakladatelů a patřil zde k vůdčím osobnostem (režie: např. Stalo se v ZOO, Spravedliví, Na koho to slovo padne, Višňový sad, Strýček Váňa, Revizor, Na dně aj.).
Když musel v polovině 70. let odejít z Prahy, vrátil se do Ostravy – tentokrát do Státního divadla (1976–1986; režie: např. Ženitba, Othello, Cyrano z Bergeracu, Lásky hra osudná aj.). Později působil souběžně v Divadle E. F. Buriana v Praze. V letech 1986–1990 byl režisérem Divadla na Vinohradech. Pohostinsky nastudoval řadu představení v dalších divadlech u nás (včetně Národního, zde např. Brechtovu Matku Kuráž a její děti a Gorkého Děti slunce) i v zahraničí (např. v Oslo, Basileji, Záhřebu).
Přesto, že jeho hlavní činností byla vždy divadelní režie, je znám i jako herec (připomeňme např. jeho Raskolnikova ve Zločinu a trestu v Činoherním klubu nebo Arbenina v Maškarádě v ostravském Státním divadle.
Členem Činohry Národního divadla byl v letech 1990–2015; do roku 1997 jako režisér (např. vlastní dramatizace Vančurova Pekaře Jana Marhoula, Topolovy hry Sbohem Sokrate, Ionescových Židlí, dramatizace Peroutkova Oblaku a valčíku, Přidalových Sáněk se zvonci, Millerovy Smrti obchodního cestujícího, Shakespearových her Zimní pohádka a Sen noci svatojánské, Ibsenova Peer Gynta, Mášových Podivných ptáků, Sigarevova Černého mléka a dalších), později zde byl v hereckém úvazku – z rolí, které zde hrál: např. ThDr. Molvik v Divoké kachně, Gajev ve Višňovém sadu, James Tyrone v Cestě dlouhým dnem do noci, Vogler v Bergmanově hře Po zkoušce, Bever v Srpnu v zemi indiánů, účinkoval ve své benefici A světla nechte plát…, Lucky v Čekání na Godota a další. Hrál řadu rolí v televizi a ve filmech (patřil k protagonistům snímků tzv. nové české vlny).
Je nositelem medaile Za zásluhy a vynikající umělecké výsledky (1998) a řádu Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva (2016), od roku 1995 působil jako ředitel Nadace Charty 77.

Režisér, herec, občan … Čím jste byl nejvíc?

Vždycky jsem chtěl být jenom jeden. Lidi většinou dělí svůj život na osobní a společenský. Chtěli by třeba být čestní, spravedliví, ale život je nějak nutí, aby takoví vždy nebyli. Pak žijí dvojí, schizofrenní život. Člověk je ale jen jeden a má jen jeden život. Nevím, čím jsem vlastně byl míň a čím víc. Neměřil jsem to. Z dnešního pohledu – herec jsem nebyl v žádném případě, režisér také až tak úplně ne, občan také ne… Nechci nic před jménem ani za jménem. Jsem prostě Jan Kačer.

Janu Kačerovi přejeme k jeho 85. narozeninám především co nejvíce sil, zdraví a stále hodně životní moudrosti!

Narodil se 1. července 1951 v Praze. Absolvoval pražskou konzervatoř u Miluše Dvořákové, později se zdokonaloval u Karla Bermana. Již v průběhu studia se stal členem Pražských madrigalistů, s nimiž navštívil celou řadu zemí v Evropě i zámoří. V roce 1983 absolvoval pěvecké kurzy v italské Sieně, v roce 1988 Bachovskou akademii ve Stuttgartu.

V tomtéž roce byl angažován do operního souboru Národního divadla, kde nastudoval řadu rolí domácího i světového repertoáru, mezi nimiž byl např. Dancairo (Bizet: Carmen), Basilio (Mozart: Figarova svatba), Panait (Martinů: Řecké pašije), Laca (Janáček: Její pastorkyňa), Princ (Dvořák: Rusalka), Vašek a později Principál (Smetana: Prodaná nevěsta), Florestan (Beethoven: Fidelio), Canio (Leoncavallo: Komedianti), Mozartův Tamino (Kouzelná flétna), Ferrando (Così fan tutte) a Don Ottavio (Don Giovanni), Mladý námořník (Wagner: Tristan a Isolda) aj. Vladimíra Doležala budeme moci vídat např. coby Principála v Prodané nevěstě a Páska v Příhodách lišky Bystroušky i nadále.

 Do dalších let přejeme hodně pohody, zdraví a elánu!