Život prostopášníka

O inscenaci

Sbor Národního divadla
Orchestr Národního divadla

Je to již téměř 300 let, co anglický malíř, satirik a – s jistou nadsázkou – „praotec komiksu“ William Hogarth vytvořil sérii osmi maleb (a později rytin) výmluvně nazvanou A Rake’s Progress – tedy cesta, běh, vývoj, zkrátka život prostopášníka. Zachycují příběh mladého muže, který zdědí velký majetek a začne si řádně užívat života. Není to typické pouze pro podobné příběhy z 18. století, že takovýto „progress“ končívá na psychiatrii, jak se za Hogarthových časů i ještě donedávna říkalo: v blázinci. Když v roce 1947 Igor Stravinskij navštívil výstavu Hogarthových rytin v Chicagu, okamžitě ho napadlo, že má před očima svou novou operu. Oslovil básníka W. H. Audena, s nímž se znal, a společně s Audenem a později i Chesterem Kallmanem začali pracovat na libretu. Autoři nepřevedli Hogarthovy obrazy doslovně, ale rozvinuli je do operní podoby plné nadhledu, parodie a vědomých odkazů na operní tradici 18. století.

Stravinského neoklasicistní operu, která měla svou světovou premiéru v roce 1951 v Benátkách, můžeme chápat jako moderní variaci donjuanovského a trochu i faustovského mýtu. Stravinského Tom Rakewell podobně jako Mozartův Don Giovanni otevírá otázku mezí a zvladatelnosti lidské svobody, která se v jistém okamžiku mění ve svůj pravý opak – závislost, otroctví, prokletí, blázinec…

Zdá se, že není vhodnějšího místa k uvedení Stravinského Života prostopášníka, než pražské Stavovské divadlo – a to jak pro jeho klasicistní atmosféru velmi dobře padnoucí ke Stravinského neoklasicismu, tak pochopitelně pro jeho stálou a věčnou vazbu k onomu Mozartovu „prostopášníkovi“.