Labutí jezero

O inscenaci

Zvolí Princ Siegfried lásku, dodrží přísahu své milované bílé labutí princezně? Nebo na svou Odettu zapomene a zvolí povinnost vůči svému postavení, vždyť cizí princezny jsou tak krásné! A co teprve uhrančivá černá labuť Odilie, která spolu s čarodějem Rotbartem okouzlí jeho mysl.

Ačkoliv se zdá, že vyprávíme příběh o lásce, jde tu především o duši.  Verze Johna Cranka je vytvořena v úctě k tradičnímu pojetí, nicméně s puncem jeho dramatického talentu a ojedinělým smyslem pro vystižení podstaty baletu. Navíc je to právě Národní divadlo, které v historii tohoto díla zaujímá důležité postavení. Prvním choreografem Labutího jezera roku 1877 v Moskvě byl Čech Václav Reisinger (byl to také historicky první šéf Baletu ND) a taktéž českému choreografovi Augustinu Bergrovi se dostalo mimořádné cti, když Čajkovskij při zhlédnutí 2. jednání Labutího jezera v Praze v roce 1888 poznamenal, že prožil „minutu absolutního štěstí“.

Současná verze je třináctou inscenací tohoto nesmrtelného titulu v Národním divadle.

Sólisté a sbor Baletu Národního divadla
Studentky Taneční konzervatoře Hl. města Prahy
Děti z Baletní přípravky Národního divadla

Orchestr Státní opery

Partnerem inscenace je společnost PRECIOSA, která zdobí inscenaci svými šperky.

Děkujeme panu Dieterovi Graefemu, držiteli autorských práv k dílu Johna Cranka, za jeho velkorysost.

Fotograf vizuálu: The Queens (Alexandre Katsapov, Mario Bakuš)
Fotografové inscenace: Martin Divíšek, Serghei Gherciu, Pavel Hejný