Tereza Podařilová

Biografie

Tereza Podařilová (27. srpna 1972, Praha) je legendární česká baletní umělkyně, dlouholetá první sólistka Baletu Národního divadla v Praze, dnes jeho baletní mistryně a pedagožka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. Svou pověst vystavěla na spojení virtuózní klasické techniky, dramatického instinktu a nebývalé interpretační inteligence.

Studia a počátky kariéry

V letech 1982–1990 vystudovala Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, kde upoutala talentem i mimořádným nasazením. Ještě během studií absolvovala stáže na Tanzakademie Köln (1988 – 1990, 1993), které jí otevřely dveře k evropské baletní scéně. Bezprostředně po absolutoriu (1990) nastoupila do Baletu Národního divadla, roku 1992 byla jmenována sólistkou a v roce 2003 se stala první sólistkou souboru.

Hlavní role a repertoár

Už v nejranějších letech kariéry zazářila v titulní roli Sylvie, jako Kitri v Donu Quijotovi a Princezna Aurora ve Spící krasavici. Následovaly nejslavnější hrdinky klasického repertoáru: Odetta/Odilie v Labutím jezeře, Svanilda v Coppélii, Raymonda ve stejnojmenném baletu, Nikiya a Gamzatti v La Bayadère, Marie a později snová Klára v Louskáčkovi – Vánočním příběhu Youriho Vàmose. Do dramatických výšin ji vynesly lyrické i charakterní postavy jako Julie v Romeovi a Julii, Taťána v Oněginovi a Kateřina ve Zkrocení zlé ženy.

V moderním a neoklasickém repertoáru vytvořila nepřebernou škálu rolí. Excelovala v choreografiích Jiřího Kyliána (Sinfonietta, Návrat do neznámé země, Stamping Ground, Petite Mort), Petra Zusky (Ways 03, Mezi horami, Ibbur aneb Pražské mystérium, Requiem, BREL – VYSOCKIJ – KRYL / Sólo pro tři), Nacha Duata (Jardí Tancat), Alvina Aileyho (River), Itzika Galiliho (Through Nana’s Eyes) a George Balanchina (Who Cares?, Divertimento, Čajkovskij Pas de deux). Její komediální talent vynikl v představení Někdo to rád…, kde ztělesnila Sólistku taneční skupiny.

Výjimečnou kapitolu tvoří dlouholetá spolupráce s akademickým malířem Janem Kunovským, vrcholící tanečně‑výtvarným projektem Sirael na scéně Divadla Kolowrat. Tamtéž vznikl i stejnojmenný film ve spolupráci s Českou televizí. Choreografii vytvárných projektů se věnuje dodnes.

Ocenění

Tereza Podařilová je historicky první a prozatím jedinou umělkyní, která obdržela čtyři Ceny Thálie – Carmen (1997), Zkrocení zlé ženy (2003), Taťána v Oněginovi (2005) a Markýza de Merteuil ve Valmontovi (2014). Je rovněž laureátkou Philip Morris Ballet Flower Award (1993) a Pushkin Legacy Award za roli Taťány (2000). V letech 1999–2003 opakovaně získala Cenu nejoblíbenější tanečnice, roku 2006 pak čestnou plaketu Národního divadla a cenu Komerční banky „Kobanadi“.

Pedagogická a mistrovská činnost

Aktivní scénickou kariéru ukončila v roce 2019 a od té doby působí jako baletní mistryně Baletu Národního divadla. Současně se věnuje výchově nových talentů v rámci baletních seminářů, kde předává zkušenosti a umělecký étos nové generaci tanečníků.

Média a další aktivity

Jejímu bohatému uměleckému příběhu se věnuje dokumentární film Tereza Podařilová, čas primabaleríny, uvedený na festivalu Zlatá Praha 2020. Předtím byl o ní natočen i časosběrný film Jeden rok s primabalerínou. Dlouhodobě se odborně i popularizačně podílí na projektech podporujících české baletní umění.

Tereza Podařilová tak svým mimořádným talentem, repertoárovou šíří a pedagogickým odkazem zůstává jednou z nejvlivnějších osobností českého baletu.

(aktualizováno 5/2025)