Jakobín

O inscenaci

Sbor a Orchestr Národního divadla
Balet Opery Národního divadla
Kühnův dětský sbor

Do malého českého města na konci 18. století se z Paříže vrací Bohuš, hraběcí syn, který byl kdysi otcem vyhnán pro svou svobodomyslnost. Než je mu dovoleno, aby se se svým otcem smířil, musí spolu se svou ženou projít klubkem maloměstských intrik, které směřují místní obyvatelé jak vůči sobě samým, tak – kvůli podezření z „jakobínství“ – vůči hraběcímu synu a jeho ženě. Setkáme se tu s řadou klasických a oblíbených dramatických typů – se šťastně zamilovanými Jiřím a jeho Terinkou, mezi něž se chce vklínit namyšlený purkrabí Filip, s mocichtivým hraběcím synovcem Adolfem, ale také s dobráckým učitelem Bendou. Školní scéna, v níž pan učitel chystá s dětmi slavnostní kantátu na počest nového pána, patří po zásluze do zlatého fondu české opery.

Jako v mnoha jiných podobně laděných českých dramatických dílech končí i zde všechny nakupené konflikty smířlivě a vlídně. Vedle tradičně uváděného názvu této Dvořákovy opery klade režisér Jiří Heřman ve svém pojetí na stejnou úroveň i málo známý, původní název libreta, který zní „Matčina píseň“. Ten totiž vlastně mnohem výstižněji naznačuje to, s čím se v Dvořákově opeře setkáme – něhu, velkorysost, láskyplnou péči, ale také zázračnou schopnost hudby obměkčit zatvrzelá srdce.

Fotografka inscenace: Hana Smejkalová