Činohra
Prosinec 2025
Záměna, víra, zázraky: Farářův konec na scéně ND
Druhou letošní činoherní premiérou byl Farářův konec, adaptace filmové povídky Evalda Schorma a Josefa Škvoreckého, kterou v Národním divadle zrežíroval Jan Mikulášek. Zápletka, v níž se muž nedopatřením považovaný za faráře se svou novou rolí ztotožní a neoprávněně poskytuje duchovní služby rázovitým obyvatelům vesnice, klade zapeklité otázky – čemu vlastně věříme, co nás může spasit a v čem dnes spočívají zázraky.
Činohra | Farářův konec: Šimon Krupa (Kostelník) – foto: Martin Špel
KOSTELNÍK: Máte… jemné ruce.
MAJKA: To určitě… Zato ty vaše... podle těch mozolů bych teda hádala, že jste spíš nějakej dělník než kněz.
KOSTELNÍK: Ruce o člověku někdy prozradí více, než by sám chtěl.
Činohra | Farářův konec: Pavlína Štorková (Plačka), Gabriela Mikulková (Drbna) – foto: Martin Špelda
JAN: To je náš novej pan farář!
PLAČKA: Novej farář?
DRBNA: Takovej mladej?
Činohra | Farářův konec: Šimon Krupa (Kostelník) – foto: Martin Špelda
KOSTELNÍK:
Drazí, zítra je taky den! Nemůžete se přijít vyzpovídat ráno?
Činohra | Farářův konec: Šimon Krupa (Kostelník), Johanna Tesařová (Babka) – foto: Martin Špelda
KANTOR: Vždyť vy jste celá léta zavřená tady. Ani jste nemohla zhřešit.
BABIČKA: (vztekle) I mohla.
KANTOR: A čím, prosím vás?
BABIČKA: Myšlením a řečma.
Činohra | Farářův konec: Igor Orozovič (Kantor), Ondřej malý (Lojza), Šimon Krupa (Kostelník) – foto: Martin Špelda
LOJZA: I svatej hřeší sedmkrát denně, velebnej pane!
KANTOR: Ty máš ovšem, Lojzo, do svatosti hodně daleko.
LOJZA: Já taky hřeším jen jednou! Vod rána do večera!
Sdílet na sociálních sítích
