To by byla skvělá opereta! 

Temperamentní pocta zapomenutému skladateli v Praze

(...) Režisér Martin Čičvák se (s dílem) vypořádává až do morku kostí, vystavujíc nepřetržitě na odiv vysoce energickou dobovou choreografii Ladislava Cmoreje a Silvie Belákové. To vše v souladu s celkovým temporytmem, který v mnohém připomíná hollywoodské muzikály a ztřeštěné komedie 30. a 40. let. Skvěle se k němu hodí i řízný humor a vtipné poznámky, jako když sluha v jedné chvíli zhodnotí Aristidovu situaci se slovy: „To by byla skvělá opereta!“ Scéna Hanse Hoffera připomíná lesk a eleganci zlaté éry Hollywoodu a jeho návrh přilehlých hotelových pokojů – dvou podsvícených boxů, které redukují milence na siluety – je vizuálně i metaforicky působivý. 

(...) Silné herecké obsazení dodalo premiéře šmrnc. Doubravka Součková byla v roli Madeleine skvělá, stejně přesvědčivá v roli laskavé, oddané manželky i ukřivděné, pomstychtivé milenky. Jiří Hájek svou suverenitou a šarmem vytvořil z Aristida roztomilého darebáka a Linda Caridad Fernandez Saezová jako Tangolita předvedla ladné pohyby a neodolatelný sex-appeal. Barbora Řeřichová opanovala svůj čas na jevišti jako rozverná Daisy Parker, byť zpěvákem, který téměř ukradl představení, byl Daniel Matoušek, který ovládl scénu jako Mustafa, samozvaný turecký Don Juan. 

(...) Dirigent Jan Kučera vedl technicky zvládnuté, temperamentní představení prostřednictvím břitkých změn temp a textur, řekl bych až celých žánrů. A tanečníci a sbor Státní opery dodali Savoyi pevnou páteřní linku a oživili jednotlivá čísla svým živoucím zpěvem a dupáním.

 Hudba ztracené budoucnosti 

(...) Samozřejmě vše funguje tak zábavně jako nyní ve Státní opeře i díky vysoce motivovanému souboru. Vedle baletu zazářili v hlavních rolích sólisté Doubravka Součková, Jiří Hájek, Barbora Řeřichová, Daniel Matoušek, Linda Fernandez Saez a Vladimír Kratina. Neustálé změny zvukových stylů, rytmu, agogiky postavily před hudebníky Orchestru Státní opery velké výzvy. Dirigent Jan Kučera vytvářel ze svěže dunivého a lehce plechového zvuku vaudevillu stále jemnější bigbandový zvuk orchestru. (...) 

„Ples v hotelu Savoy“ rozzářil Státní operu 

(...) Všichni čtyři hlavní protagonisté byli opravdu vynikající – pěvecky bezchybní, herecky zcela přesvědčiví. (...) Králem večera se však stal jednoznačně Daniel Matoušek, který kdykoliv se objevil na jevišti (což bylo velmi často), zcela ho ovládl. (...) Přijďte na Ples v Savoyi, je to jízda!