Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Opera, Rozhovory

Leden 2024

Sláva Daubnerová: Proměny a kontrasty v Ariadně na Naxu

Ve Stavovském divadle se zkouší inscenace Ariadna na Naxu Richarda Strausse. Premiéry bude mít 19. a 21. ledna 2024. Slovenská umělkyně Sláva Daubnerová, působící jako autorka, herečka, performerka a operní režisérka, nám prozradila, o čem bude „její“ Ariadna.

O čem je opera Ariadna na Naxu?

Opera pracuje s motivem divadla na divadle. První částí je Prolog, během kterého probíhají přípravy na uvedení opery Ariadna. Druhá část je samotné uvedení opery. Odehrává se v domě neznámého bohatého šlechtice. Ten si objednal operu seriu Ariadna na Naxu, která má být uvedená při slavnostní hostině v jeho domě. Zároveň si však objednal i operu buffa souboru Commedia dell’arte Zerbinetta a její milovníci. Zápletka spočívá v tom, že obě opery mají být uvedeny v ten samý večer, což se obě skupiny dozvědí až na místě. Ariadna na Naxu představuje vysoký žánr a vážné umění a skupina Comedia dell’arte nízký. V Prologu se konfrontují oba světy, a vzniká tak mnoho konfliktů a zákulisních situací z prostředí divadla. Opera zároveň vypráví příběh Ariadny, kterou Théseus opustil na ostrově Naxos. Zerbinetta se se svými společníky snaží Ariadnu rozveselit a přivézt ji na jiné myšlenky, ale marně. Konfrontují se zde dva ženské principy. Ariadna věří na lásku na celý život a Zerbinetta naopak dávno pochopila, že se na muže nedá spolehnout a rozhodla se užívat život plnými doušky. Opera končí poetickou proměnou Ariadny v souhvězdí.

O čem bude Ariadna na Naxu Slávy Daubnerové?

Pro naši koncepci bylo nejdůležitější propojit obě části do jednoho celku. Klíčem k tomu byla postava Skladatele, v našem případě Skladatelky. Ta je zcela pohlcena tvorbou své opery Ariadna, ale její opera pro nikoho neznamená tolik jako pro ni. V našem pojetí se snažíme zobrazit její duševní svět a také peklo, kterým si jako tvůrce prochází, když se její dílo postupně rozpadá. Postupně se setkává s omezeními divadelního zařízení: lidé nechtějí zkoušet a raději sedí v hospodě, se zpěváky a jejich manýry. Dozvídá se, že vystoupení má narušit komediální soubor a nakonec upravuje operu dle přání zadavatele, čímž podepíše smlouvu s ďáblem. Snažíme se tak sledovat cestu umělkyně za provedením díla a zkoumat hranice umělecké integrity. Postavu Majordoma jsme pojali jako démonickou entitu, která vnáší do hry faustovské téma smlouvy s ďáblem. Naše Skladatelka se tak ocitá v jakémsi pekelném divadelním labyrintu, z něhož se postupně vynořují obludné postavy operního establishmentu, které jsou postupně pohlcovány jejím vlastním dílem.

Hlavním tématem Ariadny na Naxu je kontrast mezi „vysokým“ a „nízkým“ uměním. Jak toto téma vnímáte? Lze v dnešní době umění vůbec takto škatulkovat?

Sláva Daubnerová

Jako režisérku mě vždy inspirovala různorodost inspiračních zdrojů a zajímaly mě nečekané kombinace, které mohou vzniknout jejich smíšením. Důležitým zdrojem inspirace pro mě vždy byla popkultura. Jsem dítě, které vyrostlo na MTV a éře hudebních videoklipů. Opera buffa se například vyznačuje zasazením děje do každodenního života nebo používáním místních dialektů. Teprve 20. století přineslo změnu pohledu na to, co je umění. Janáček přinesl do opery prózu a hledal poezii v obyčejnosti, všednosti; moderní tanec osvobodil tělo od baletních manýr; performance nebo happening 60. let osvobodily umění z prostředí galerií a vynesly ho do ulic atd. Stírání hranic a relativizace nízkého a vysokého je relativní i v samotné Ariadně, neboť je zde velmi cítit vliv počátku 20. století. 

Autorka, herečka, performerka a operní režisérka

Sláva Daubnerová

(1980) se věnuje psaní, herectví, performanci a režii. Její umělecká kreativita a vášeň pro divadlo ji vedou k vytváření jedinečných děl. Významnou součástí přípravy jejích divadelních inscenací je aplikovaný výzkum zvolené látky a detailní studium souvisejícího materiálu. Svou uměleckou práci vždy začíná hloubkovou analýzou příslušného tématu a promyšleným konceptem každé inscenace. Přípravy zahrnují různé asociace, přičemž Daubnerová využívá své bohaté zkušenosti autorky a interpretky. Po zevrubném vymezení myšlenek a materiálu následuje takzvaný „akční scénický design“ a uplatnění nových médií (video art, hyper média, interaktivní instalace) i fyzického pohybu.

Tereza Dubsky

Sdílet na sociálních sítích