Sláva Daubnerová: Proměny a kontrasty v Ariadně na Naxu

O čem je opera Ariadna na Naxu?

Opera pracuje s motivem divadla na divadle. První částí je Prolog, během kterého probíhají přípravy na uvedení opery Ariadna. Druhá část je samotné uvedení opery. Odehrává se v domě neznámého bohatého šlechtice. Ten si objednal operu seriu Ariadna na Naxu, která má být uvedená při slavnostní hostině v jeho domě. Zároveň si však objednal i operu buffa souboru Commedia dell’arte Zerbinetta a její milovníci. Zápletka spočívá v tom, že obě opery mají být uvedeny v ten samý večer, což se obě skupiny dozvědí až na místě. Ariadna na Naxu představuje vysoký žánr a vážné umění a skupina Comedia dell’arte nízký. V Prologu se konfrontují oba světy, a vzniká tak mnoho konfliktů a zákulisních situací z prostředí divadla. Opera zároveň vypráví příběh Ariadny, kterou Théseus opustil na ostrově Naxos. Zerbinetta se se svými společníky snaží Ariadnu rozveselit a přivézt ji na jiné myšlenky, ale marně. Konfrontují se zde dva ženské principy. Ariadna věří na lásku na celý život a Zerbinetta naopak dávno pochopila, že se na muže nedá spolehnout a rozhodla se užívat život plnými doušky. Opera končí poetickou proměnou Ariadny v souhvězdí.

Jako režisérku mě vždy inspirovala různorodost inspiračních zdrojů a zajímaly mě nečekané kombinace, které mohou vzniknout jejich smíšením. Důležitým zdrojem inspirace pro mě vždy byla popkultura. Jsem dítě, které vyrostlo na MTV a éře hudebních videoklipů. Opera buffa se například vyznačuje zasazením děje do každodenního života nebo používáním místních dialektů. Teprve 20. století přineslo změnu pohledu na to, co je umění. Janáček přinesl do opery prózu a hledal poezii v obyčejnosti, všednosti; moderní tanec osvobodil tělo od baletních manýr; performance nebo happening 60. let osvobodily umění z prostředí galerií a vynesly ho do ulic atd. Stírání hranic a relativizace nízkého a vysokého je relativní i v samotné Ariadně, neboť je zde velmi cítit vliv počátku 20. století.