Robot Radius okouzlil Dublin

„To bylo naprosto velkolepé. Nikdy jsem nic podobného neviděla,“ svěřila se bezprostředně po závěrečném potlesku představitelka hlavní role seriálu Doktorka Quinnová. Nadšení Jane Seymour, které sdílelo celé hlediště, jen potvrzuje, že otázka, kam až může zajít lidská snaha ovládnout přírodu, zůstává přinejmenším stejně naléhavá dnes jako v době, kdy Karel Čapek napsal své nejslavnější drama – a to evidentně nejen ve střední Evropě. Je však třeba dodat, že Robot Radius není „pouhou“ adaptací R.U.R., ale svébytnou multižánrovou inscenací, která propojuje živé umění s nejmodernější technologií. A o jaká technologická kouzla se jedná? Real-time motion capture, interaktivní projekce, vizuální mapping, digitální avatary, laserové efekty a senzorické instalace – nechybí ani dron, který živě snímá akci na jevišti a dotváří jedinečný vizuální zážitek. A jak už produkce Laterny magiky velice dobře ví, všechny tyto technologické prvky bylo třeba dopravit na Britské ostrovy spolu s dekoracemi, rekvizitami a kostýmy. Jak se to nakonec podařilo? Na lodi.

Ani po náročné přepravě práce divadelníků nekončila. Během tzv. projížděcí zkoušky inspicientka Hana Strejčková dohlížela, aby každý efekt, projekce i dron fungovaly přesně tak, jak si tvůrci představovali: „Robot Radius je inscenace se sedmdesáti dvěma kjůčky (předem domluvenými momenty, kdy má nastat konkrétní divadelní akce, pozn. red.) v rámci padesáti minut, což je náročné. Všechno tady na sebe přímo navazuje, je tedy nutné zcela správně zkoordinovat všechny jednotlivé složky.“ Své pocity doslova minutu před začátkem představení sdílel i operátor dronu a senzorických efektů František Pecháček: „Udělali jsme všechno, co jsme mohli. Bude to dobrý.“

Irští technici, kteří mohli představení sledovat jen na malé černobílé obrazovce v zákulisí, se v této době alespoň začetli do programu k inscenaci a mezi otáčením stránek s obdivem sledovali pantomimické umění jediného účinkujícího na jevišti. Přestože technologická část představení, i vzhledem k absenci kytaristy Michala Pavlíčka, byla oproti té lidské výrazně v převaze, emoce, zamyšlení a jistý druh dojetí rezonovaly mezi jevištěm a hledištěm po celou hodinu trvání produkce.

Po závěrečném zhasnutí světel nastalo krátké ticho – ten klasický moment, kdy diváci ještě neví, zda představení opravdu skončilo, či zda je ještě čeká nějaké finální překvapení. Po několika vteřinách se ale ozval jásající potlesk, který postupně přešel ve spontánní standing ovation. „On byl neuvěřitelný, to je čistá magie těla,“ řekla krátce po představení divačka Claire. Tím měla bezpochyby na mysli Radima Vizváryho, s nímž se ve foyer The Helix Theatre setkal i velvyslanec České republiky v Irsku Pavel Vošalík, na jehož pozvání Národní divadlo do Dublinu přijelo.

Třídenní návštěvu hlavního města Irska zakončil umělecký šéf Laterny magiky celodenním workshopem pro tamní studenty herectví v An Táin Arts Centre. Nyní se Laterna vrací zpět do Prahy, aby se mimo jiné připravila na další zájezdy – inscenace In Our Hands se již 19. listopadu představí v Trutnově a prosinec bude v multižánrovém souboru Národního divadla patřit Paříži, kam režisér Petr Boháč přiveze svůj work-in-progress projekt s pracovním názvem Perpetuum mobile, o kterém vám již brzy v jednom z čísel magazínu Foyer řekneme víc.