Pocta fantazii: Baron Prášil v Laterně magice

Svobodný pán z Münchhausenu, konkrétně Karl Friedrich Hieronymus, skutečně v 18. století existoval. V devatenácti letech vstoupil do ruského jezdeckého pluku a zúčastnil se řady výprav, mimo jiné i tažení proti Turkům. Po návratu na své venkovské sídlo v městečku Bodenwerder bavil hosty a přátele vyprávěním historek, které při svém putování údajně zažil. A že byly vskutku neuvěřitelné… Velmi brzy jeho příběhy sepsal neznámý sběratel; baron měl sloužit jako odstrašující příklad chvástala.

Jeho dobrodružství se záhy dočkala dalších zpracování (od Rudolfa Ericha Raspeho v angličtině a zejména od Gottfrieda Augusta Bürgera v němčině) a odtud se šířila dál, ať již v překladech, či různých verzích převyprávění. Vymizel výsměch, Prášil poutal víc a víc pozornost díky nespoutané fantazii i humoru. Navíc dostal i svoji konkrétní vizuální podobu, a to především díky ilustracím Gustava Dorého; v českých převyprávěních poté zpravidla text doprovází obrázky Cyrila Boudy. Většině z nás se ale při vyslovení jména baron Prášil vybaví Miloš Kopecký letící na dělové kouli v dnes již kultovním filmu Karla Zemana z počátku šedesátých let minulého století. A zemanovskou poetikou se inspiroval i Terry Gilliam (člen Monty Python), který postavu barona Prášila také adaptoval do filmové podoby (The Adventure of Baron Munchausen, 1988).

Každá doba se pokouší samu sebe pojmenovat i skrze to, že znovu umělecky uchopuje ikonické, či chceme-li archetypální příběhy a postavy. Proč právě dnes obrátit pozornost k baronu Prášilovi? V chystané inscenaci Miřenky Čechové a Petra Boháče je baron Prášil někým, kdo se pokouší skrze vytváření příběhů a obrazů, skrze ono „vymýšlení si“ pojmenovat to podstatné kolem nás i v nás, jakkoli pravda nemusí být vždy příjemná a bezbolestná. Hájí svobodu fantazie, hledání pravdy. Ale ocitá se ve světě, v němž vládne unifikovaný systém, v němž je vše podřízeno racionalitě, přehlednosti, kontrole; vše se zaštiťuje tzv. fakty, jakkoli jsou to fakta mnohdy zkreslená a okleštěná. Baron Prášil, snílek a pábitel, je v takovém uspořádání pochopitelně shledán nebezpečným a je postaven před soud. Fantazie je označena za lež; jeho „provinění“ je nutné potrestat. Prášilovy knihy musejí být spáleny a on sám se má v podivném procesu pokusit prokázat pravdivost svých vyprávění. Má je však obhájit před těmi, kteří mu naslouchat nechtějí – a soudkyně má, zdá se, dávno o rozsudku jasno. Tím spíše, že baron svými historkami „ohrozil“ její malou dceru. Právě ta baronu Prášilovi rozumí, touží po líčení jeho dalších příhod, poznává, co fantazie dokáže. A ještě jeden svět baron Prášil pro holčičku otevírá – a tím je svět zvířat. Oproti předloze, kde je v rámci baronových loveckých úspěchů se zvířaty nakládáno často velmi krutě, jsou mu v inscenaci rovnocennými partnery. A on se, i kvůli dávné příhodě z dětství, snaží respektovat a pochopit jejich svět, pochopit jejich touhu i právo na volnost, uvědomuje si jejich zranitelnost. Nejen proto zachraňuje rejnoka v oceánu, býka z koridy, labuť lapenou v hoře plastových obalů, často rozmlouvá s krkavcem… Ostatně zvířata mu jsou zřejmě mnohem bližší než lidé, nejen pro svoji nespoutanost. Pro soud jsou to jen další podezřelé okolnosti, které baronovi v procesu značně přitěžují.

Vznikající inscenace je poctou fantazii a imagi­naci jak obsahově, tak formálně. Multimediální tvar staví svoji působivost nejen na scéně Martina Chocholouška a kostýmech Simony Rybákové, ale pracuje také s velkoformátovými loutkami, jež vznikají v dílně renomovaného francouzského loutkáře Sébastiena Puecha a v ateliéru významné české sochařky Pauliny Skavové s filmovými dotáčkami, které Pavel Berkovič nasnímal na analogový film, animací z dílny Martina Hůly i živou kresbou. Za tou stojí oceňovaná výtvarnice a animátorka Galina Miklínová, která se dokonce objeví na scéně jako jedna z postav. Vše umocňuje sugestivní hudba Jana Kučery.

Do titulní role si režiséři vybrali Radima Vizváryho. Vedle něj a dalších performerů se na jevišti objeví také so­pra­nist­ka Markéta Cukrová či primabalerína Nikola Márová.