Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Foyer, Činohra

Září 2021

Rezidence pro běloruské umělce – podruhé 

Stále bezvýchodnější situace běloruských umělců nás přivedla na jaře k myšlence, abychom společně s festivalem Pražské křižovatky nabídli tvůrčí stipendium a pobyt v Praze dvěma běloruským dramatikům či dramatičkám, poskytli jim čas na práci na vlastním textu a české kulturní veřejnosti tak umožnili seznámit se se současným běloruským dramatickým psaním. 

Iniciátorem rezidence byla Ambasáda nezávislé běloruské kultury, financování bylo vždy zajištěno hostitelskou organizací. Spolu se dvěma brněnskými institucemi – Moravskou zemskou knihovnou a Domem umění – se tak Činohra Národního divadla zapojila do projektu, který nakonec vyústil v rezidenci hned šesti běloruských tvůrců. Do konkurzu Činohry ND se na jaře přihlásilo celkem třináct uchazečů a uchazeček, do rezidence jsme vybrali dvě výjimečné ženy, dramatičky Aksanu Hajko  a  Alenu Ivaňušenku. Obě během pobytu v Národním divadle nejen intenzivně psaly, ale zároveň se účastnily různých kulturně-společenských debat a akcí, společně vystoupily například ve speciálním dílu pořadu České televize ArtZóna. Aksana svůj text již dopsala, Alena na něm v tuto chvíli ještě pracuje. 

Abychom pomohli i dalším běloruským autorům a autorkám, vydali jsme v červnu Rukověť běloruské dramatiky s profily několika zajímavých autorů a synopsemi zvolených her.  

A také jsme vypsali další, tentokrát podzimní běh běloruské rezidence, který proběhne od 15. října do 29. listopadu. Zájem o tvůrčí pobyt byl tentokrát menší, bylo patrné, že se situace v Bělorusku za půl roku přiostřila, mnozí dramatici a dramatičky řeší základní existenční starosti, jiní mají strach. Nakonec jsme zvolili dva autory, kteří se přihlásili už podruhé, zaujali nás a při jarním hlasování poroty zůstali těsně „pod čarou“.

Běloruský dramatik, scenárista a režisér

ANDREJ IVANOV

První z nich, ANDREJ IVANOV (1984), je běloruský dramatik, scenárista a režisér, v současné době žije a působí v Moskvě. Jeho dramatický debut To všechno ona (2012) byl oceněn na řadě soutěží, přeložen a inscenován v několika jazycích včetně češtiny. Následovaly další hry, například Dětská křížová výprava (2014) o přenesené odpovědnosti a očekávání vlastního spasení prostřednictvím druhého člověka, Rudý vlk (2015) o vstupu do dospělosti, který podněcuje částečně fantastická postava afghánského vysloužilce Stase, či Princezna z učňáku (2018), na jejíž motivy vznikl v roce 2020 stejnojmenný film. Píše také pro děti: hra Srpen-6 (2018) vypráví o chlapci, který se prostřednictvím smyšleného kosmu snaží vyrovnat se smrtí a zároveň nastupující dospělostí.  

Ve svém motivačním dopise upřímně vysvětloval, proč se do rezidence přihlásil. „Stejně jako všichni Bělorusové jsem těžce snášel vlnu násilí, která se po volbách přehnala po celé zemi. Cítím potřebu promluvit jako spisovatel o tom, co se stalo. Začal jsem pracovat na myšlence hry, která vypráví o událostech v zadržovacím středisku v Okrestině i v Minsku během srpnových nocí. Ve své hře chci být svědkem skutečných zločinů přisluhovačů Lukašenkova režimu, ukázat hluboký konflikt, který rozdělil běloruskou společnost, ten hrozný kontrast, který nyní v zemi existuje, mezi dvěma paradigmaty – sovětským, nelidským, inertním, a novým, evropským, liberálním. Zajímám se o psychologii tyranů, lidí ze systému, kteří dostali ‚plnou moc‘ k násilí... Chci popsat Okrestinu jako malé lokální peklo na Zemi, po jehož hrůzách byly nakonec strženy všechny masky Lukašenkova režimu a které sloužilo jako hlavní katalyzátor běloruské revoluce.“ 

Běloruský dramatik

ALEXEJ MAKEJČIK

Druhý z vybraných autorů, ALEXEJ MAKEJČIK (1985), úspěšně debutoval hrou Stud (2015), kterou napsal v rámci Laboratoře dramatického psaní Centra běloruské dramaturgie a která figurovala mezi finalisty festivalů současného dramatu. V jeho hrách se často objevuje motiv neschopnosti komunikace současných lidí a to, jak tato absence přirozeného kontaktu a dialogu formuje psychologii vztahů a jednotlivce. Příkladem je text Zmatek (2019) – brilantní dialog psychoterapeutky a jejího klienta, při kterém se postupně vzájemně vyměňují role a pozice. Velmi originální je i Makejčikova hra Zabydlet se v betonu (2018), o mladém páru procházejícím partnerskou krizí. 

Jako většina běloruských dramatiků nemá příležitost vydělávat si peníze tvorbou, a tak se psaní věnuje jen ve volném čase. Nyní pracuje jako zástupce vedoucího výstavby silnic, což – jak nám napsal – „… vyžaduje spoustu času a úsilí. Chtěl bych šest týdnů dělat jen to, co miluji, poznat českou kulturu, divadlo a drama. Pochopitelně, rád bych strávil nějaký čas v Praze. Každý, kdo ji navštívil, říká, že je to nádherné město. Moje chabá úroveň angličtiny značně snižuje šance reprezentovat běloruské drama za hranicemi, ale kdybych to nezkusil, litoval bych.“ 

Ilona Smejkalová

Sdílet na sociálních sítích