Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Tvůrčí stipendium pro běloruské dramatiky uděleno

30. 4. 2021

Činohra
Současné společenské téma

Každé ráno v Minsku čekám na zadržení a zatčení… Čistím si zuby a brečím. Sprchuju se přesně dvě minuty, mám strach, že rozlomí moje dveře a mě, nahou a mokrou, budou vláčet za vlasy na chodbu… V počítači mám asi tucet hesel. Stejně jako v mobilu. Simku mi v září zablokovali. Novou simku mám zaregistrovanou na jiné jméno. Nezvedám telefon, pokud volají z neznámých čísel… Domovní telefon mám vypnutý… Nemám dobré sny. A dobré dny byly pryč …

To je úryvek z jednoho z uchazečských dopisů na výzvu Činohry Národního divadla a festivalu Pražské křižovatky udělit dvě tvůrčí stipendia spojená s šestitýdenním rezidenčním pobytem v Praze pro běloruské dramatiky či dramatičky. Výzva nebyla omezena věkem ani státním občanstvím autora a byla určena pro autory píšící bělorusky nebo rusky. Pobyt by rezidentovi měl poskytnout čas na práci na vlastním dramatickém textu a zároveň umožnit české kulturní veřejnosti seznámit se se současným běloruským dramatickým psaním.

Do projektu se přihlásilo třináct uchazečů a uchazeček, nejen renomovaných, ale i začínajících, z nichž vybírala porota ve složení Marta Ljubková, Ilona Smejkalová, Romana Maliti, Daniela Pařízková, Nina Jacques a Jan Tošovský. Na základě došlých materiálů, motivačních dopisů, prostudování dosavadní autorské tvorby i zhodnocení zamýšleného dramatického projektu vybrala porota nakonec dvě ženy – dramatičky Aksanu Hajko a Alenu Ivaňušenku.

Obě autorky přijedou do Prahy 2. května, těšíme se na ně. Národní divadlo však nehodlá zůstat jenom u dvojice prezentovaných autorek a rádo by pomohlo také dalším umělcům, kteří se na výzvu k rezidenčnímu pobytu Činohře ND přihlásili. Ukázky z jejich děl byly ostatně přesvědčivé, a proto bychom zdaleka nejen české divadelní veřejnosti chtěli představit i další tvůrce a projekt na podzim vyhlásit znovu.

Aksana Hajko

Narodila se 12. května 1976 a je to divadelní režisérka, herečka, dramatička, kulturní manažerka, divadelní pedagožka či zakladatelka „Svobodného divadla“ v Brestu. Má politické problémy, ale nemůže natrvalo opustit zemi – jednak sama vychovává dceru, jednak se stará o nemocnou matku. Tvůrčí pobyt v Praze však viděla jako příležitost, jak dokončit práci, kterou v nynější běloruské situaci jen tak dopsat nelze.

Ve svém dopise uvedla třeba toto: „Měsíc a půl nemůžeme já ani moje divadlo v Bělorusku pracovat. Dvacátého sedmého ledna 2021 zahájil Úřad finančních vyšetřování komplexní audit našich aktivit, a to i za účelem zahájení trestního řízení. Účty byly zmrazeny a naše veškerá aktivita paralyzována. Hrozí mi zatčení, ostatně jako dnes mnohým v naší zemi. Souvisí to i se skutečností, že od srpna 2020 jsme svými aktivitami všemožně podporovali běloruské protesty. V době, kdy byla zavřena téměř všechna kulturní zařízení v zemi, jsme pokračovali v práci a dál hovořili o problémech v Bělorusku.

Zastavila se i práce na mém posledním divadelním projektu Vždycky budeš dítětem. Jde o autobiografický projekt, sérii monologů o různých aspektech života ženy, rozdělenou do šesti obrazů – souvisejících s různými ženskými identitami: manželka, matka, milenka, oběť, umělkyně, hysterka… Jedna ze scén je věnována tématu žen a holocaustu, jiná ženské solidaritě. Nyní mám v úmyslu zahrnout do textu i téma protestů žen v dnešním Bělorusku či ženskou solidaritu ve věznicích. Od loňského léta jsem však na hře nemohla pracovat. Kvůli tlaku a politické krizi bylo obtížné soustředit se a najít sílu pro tvorbu.“

Autorka též Národnímu divadlu nabídla instalaci a prezentaci svého zvukového projektu Brest Stories Guide o zničení židovské komunity v Brestu v letech 1941–1942.

Alena Ivaňušenka

Narodila se roku 1991, vystudovala Fakultu žurnalistiky Běloruské státní univerzity a „Školu mladých spisovatelů“ při Svazu běloruských spisovatelů. Je dramatička, její hry se zabývají traumatizujícími zážitky, posttraumatickými zkušenostmi – právy a potřebami žen při porodu (hra Dejte nohy víc od sebe), násilím, sexuální výchovou, misogynií.

Také ona napsala v odpovědi na výzvu velmi upřímný a osobní motivační dopis: „Psát hru – to je jako přijet do nové země. Na první pohled se zdá, že žijeme na stejné planetě. Musíme se však navzájem poznat, vyslechnout se, porozumět si. Když píšu nový text, píšu o tom, co se chci naučit a prozkoumat. Ráda bych se nechala překvapit. Mám zájem hledat nový jazyk a novou formu. Pro mě je velmi důležitý prostor, ve kterém bych mohla být čestná, upřímná a pravdivá. Ve svých textech jsem se dotkla témat, která jsou spojena s traumatizujícími zážitky. Poslední rok byl obzvláště obtížný – jak ve světě, tak v Bělorusku. Psychologové tvrdí, že posttraumatický syndrom zažíváme svým způsobem všichni. Ta fyzická zkušenost, kterou jsme minulý rok prodělali, je velmi důležitá. Chtěla bych najít způsob, jak ji vyjádřit slovy.“

Sdílet na sociálních sítích