Privatizace jako mýtus o znovunabytí svobody

Snažíme se, aby tituly, které vybíráme, byly co nejvíce provázány jak s českou, či dejme tomu středoevropskou historií, tak i s tím, čím v současnosti aktuálně žijeme. I letošními inscenacemi na Nové scéně – projekty 100 songů a Privatizace – reagujeme jak na současnost, tak i na události poměrně nedávné. Právě proto jsme v autorské inscenaci Petra Erbese a Borise Jedináka Privatizace, která bude mít premiéru na konci ledna 2025, chtěli zkoumat zásadní okamžik českých dějin, jenž položil základy současnému rozložení socio-ekonomických a politických sil ve veřejné sféře a také ovlivnil životy nás všech.

Petra Erbese a Borise Jedináka jsme vybrali pro autorskou inscenaci záměrně – oba tvůrci se zabývají aktivní rolí diváků, strukturami hry či projekty přesahujícími běžný rámec divadla. Vystudovali režii a dramaturgii na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU, jako režijně-dramaturgické duo působí v Divadle Na zábradlí a spolu s dalšími spolužáky tvoří skupinu 8lidí. V té pracují scénografové, dramaturgové a režiséři, kolektivně a demokraticky tvoří, a to především v rámci témat, která vycházejí z nich, zároveň se také sami stávají herci. Ve svých autorských inscenacích, často inspirovaných reálnými příběhy či událostmi, kladou důraz na otevřenou inscenační formu, a především témata rezonující se současnou společenskou situací.

Právě kuponová privatizace se stala jakýmsi základním kamenem novodobého mýtu o znovunabytí svobody. Mnohé osobní příběhy spojené s kuponovou privatizací v sobě obsahují motiv jakéhosi pohádkového „kdyby“. A to nás také úplně na začátku uvažování o tématu inspirovalo a zaujalo: „Jak bych dnes mohl žít, kdybych se tehdy rozhodl investovat jinak?“ – „Jak by vypadal můj život, kdyby mí rodiče tehdy šíleně zbohatli?“ – „Co kdyby po dědovi zbyly akcie, o kterých nikdo neví?“ Jako by se v pojetí malé a velké privatizace střetávaly malé a velké dějiny České republiky, ale i každého z jejích občanů.

Čím více jsme o tématu přemýšleli, tím více se naše idea stáčela k osudu konkrétního hrdiny, Petra Kellnera. Jeden z velkých osudů kuponové privatizace totiž končí tragickou havárií. V době nejsilnějšího lockdownu během luxusní dovolené daleko od civilizace na vrcholu ledovce umírá člověk, jehož do zřícené helikoptéry přivedl astronomický úspěch prožitý v devadesátých letech. Jeho život končí v absolutním tichu a izolaci, do které se tak dlouho snažil skrývat před zraky veřejnosti. Jak to, že po desetiletích nevyžádané mediální pozornosti, po salvě dotazů, „jak vůbec bylo možné získat takové bohatství a jak se s ním žije,“ ho ve chvíli smrti nikdo neslyší…?

Dokumentární inscenace, která bude do určité míry vytvářena společně s herci, vychází především z rozhovorů, vzpomínek a svědectví lidí, kteří se v okolí Petra Kellnera vyskytovali, byli nějakým způsobem ovlivněni jeho aktivitami či se stali pozorovateli (a dá se říci i „hodnotiteli“) Kellnerovy kariéry a bytí.

Kolem osoby Petra Kellnera vzniklo už za jeho života jakési informační vakuum, které se po nečekané, tragické smrti ještě prohloubilo. A přesto měl tento „neviditelný člověk“ na českou politiku a společnost vliv jako málokdo. Motiv neviditelnosti i motiv opuštění a samoty na vrcholu moci nás proto na osudu ústředního hrdiny zaujaly především. Právě jeho životní příběh je totiž skutečným příběhem privatizace – a naše inscenace bude proto mnohem víc vypovídat o privatizaci jednoho konkrétního lidského osudu, než o privatizaci jako takové.