Od filmové novely k nové inscenaci: Činohra zahájila Farářův konec v Počepicích

V blízkosti jižní hranice Středočeského kraje se rozkládá vesnice Počepice, která je pozoruhodná minimálně ze dvou důvodů. Tím prvním je, že v ní hospodaří naše bývalá činoherní kolegyně Lucie Polišenská, řečená Kecka, ten druhý, že se v Počepicích točil film české nové vlny Farářův konec, některé scény dokonce přímo v Luciině stavení. A protože Farářův konec je pro Činohru druhým premiérovým titulem letošní sezony, vedla tato shoda několika okolností k rozhodnutí vyjet na první čtenou zkoušku inscenace mimo zkušebny Národního divadla, jak jinak než do Počepic.

K vytvoření příběhu, v němž hraje hlavní roli falešný farář, motivoval Josefa Škvoreckého novinový článek o muži, který se kdesi v Orlických horách téměř rok velmi úspěšně vydával za kněze. A tak i ve fiktivním příběhu zabloudí nepříliš šikovný kostelník do zapadlé horské vsi – a shodou tragikomických náhod je považován za nového duchovního pastýře, neboť opuštěná dědina faráře zoufale shání a potřebuje. Kostelník se zprvu marně brání tomu být považován za součást „zázraku“, nakonec se však s rolí nečekaného spasitele smíří – a protože ji vykonává značně neortodoxně a s pochopením pro všechny lidské hříchy a slabosti, svérázní venkované si ho brzy zamilují.

Nová činoherní inscenace nebude sice vycházet z filmu samotného, ale z filmové novely Josefa Škvoreckého a Evalda Schorma. Přesto bylo inspirativní se k příběhu a jeho atmosféře přiblížit. A pokud jde o atmosféru, tu měla tato první zkouška opravdu netradičně venkovskou – hercům poprvé se seznamujícím se svými postavami se pod nohama motala domácí fenka Bublina, zpoza plotu k nám doléhaly zvuky sekání trávy a v pauzách mezi replikami herečky a herci doplňovali síly chlebem s uzeným a Luciinými domácími okurkami.

Farářův konec, Počepice, foto Martin Špelda

Mimořádné pocty se nám dostalo tím, že si na nás vyhradil svůj čas pan Jaromír Šofr, kameraman snímku a dnes rovněž obyvatel Počepic. V rozhovoru s ním došlo na historky z natáčení, a to doslova. Pan Šofr popsal změny nálad, které vznik filmu provázely ve spojitosti s tím, že se film natáčel v srpnu 1968.

Samozřejmě jsme nemohli nenahlédnout do počepického kostela svatého Jana Křtitele, kam nás doprovodil současný tamní kostelník. Šimon Krupa, náš představitel kostelníka, se v rámci důkladného studia role zajímal, zda by pan kostelník zvládl odsloužit mši. „Ano. Vždyť on to i ten farář čte,“ dozvěděl se herec.

S vesnicí jsme se rozloučili u hasičské stříkačky, která si ve Farářově konci zahrála. Nyní je na hereckém souboru pod vedením režiséra Jana Mikuláška, aby vytvořili nový vesnický mikrokosmos a zaplnili jej vlastními výstředními figurami. Jak se jim to povedlo se můžete přijít podívat od 27. listopadu 2025 do Národního divadla.

Foto: Martin Špelda

Kateřina Prášilová

Sdílet na sociálních sítích

Mohlo by vás zajímat