Popelka přináší smích i dojetí 

Řekl byste nám pár slov o své kariéře baletního tanečníka?  
Absolvoval jsem konzervatoř v Lisabonu a poté jsem studoval rok v Petrohradu na baletní akademii A. Vaganovové. První angažmá jsem získal u Portugalského národního baletu, kde jsem působil pět let. Pak jsem strávil nějaký čas v Antverpách ve Vlámském královském baletu a v roce 2004 jsem přijal nabídku souboru Les Ballets de Monte Carlo, kde jsem pracoval dvanáct let až do ukončení své taneční kariéry v roce 2016. 

Jak jste se setkal s choreografem Jeanem-Christophem Maillotem, autorem baletu Popelka, který bude mít v Praze premiéru teď v březnu? 
Potkal jsem ho v roce 2003. Dělal jsem konkurz do souboru v Monte Carlu a on o mě projevil zájem, ale neměl v té době volné místo. Zkusil jsem to za rok znovu a angažmá získal. 

Kdy jste v Maillotově Popelce poprvé tančil – a kdy jste ji poprvé inscenoval? 
Poprvé jsem v Popelce vystupoval v roce 2004 po svém příchodu do souboru. Pokud si dobře vzpomínám, tančili jsme tehdy v Mexiku, ale už si nepamatuju, v jakém to bylo městě. Vím jen, že jsem si na tom zájezdě podvrtnul kotník. Byl to první velký dějový balet, který jsem s Les Ballets de Monte Carlo dělal. Nakonec jsem v Popelce tančil na třech kontinentech – tenkrát jsme s ní často jezdili na turné. Mám na to nádherné vzpomínky! Jako inscenátor jsem Popelku poprvé nazkoušel v roce 2018 v Seattlu se souborem Pacific Northwest Ballet. Od té doby jsem ji nastudovával několikrát. 

Jaké to je, pracovat s J.-Ch. Maillotem? A jaké části baletu inscenujete nejraději? 
Jean-Christophe se zaměřuje na detaily a má naprosto jasno v tom, co chce. Je náročný, ale zároveň má smysl pro humor a stojí nohama na zemi. Je také jedním z nejloajálnějších režisérů, jaké jsem kdy potkal. Spolupráce s ním mě naplňuje. Mám rád celý balet, ovšem úseky, v nichž jsem sám tančil, mi jdou přirozeněji.  

Jak vnímáte Popelku jako divák? 
Je to jeden z mých nejoblíbenějších dějových baletů od Jeana-Christopha. Je to dílo neuvěřitelně vyvážené, úžasně vystavěné. Nejraději mám první jednání. Moc se mi líbí, jak jsou představeny jednotlivé postavy a jak je vybudovaný příběh. Divák prožívá širokou škálu emocí. Zdá se mi skvělé, když se může rozplakat i zasmát během jedné scény – a k tomu v prvním dějství opravdu dochází. 

Jak se vám pracuje s Baletem Národního divadla? 
Je to čiré potěšení. Tanečníci jsou velmi schopní a oddaní tomu, co dělají, sály jsou krásné, baletní mistři nápomocní a pozorní. Také ostatní zaměstnanci, s nimiž jsem přišel do styku, jsou profesionálové. Nemám si na co stěžovat. 

Bude se pražská Popelka nějak lišit od verzí, které uvádíte jinde? 
Kostýmy i scéna se vždycky trošku upravují a Praha nebude výjimkou. Ale kromě těchto kosmetických zásahů je mým úkolem – i úkolem mých kolegů inscenátorů – zachovat esenci díla pokud možno netknutou. 

Čím je rukopis dějových baletů J.-Ch. Maillota specifický?  
Řekl bych, že v sobě mají určitou lidskost. Tanečníci jsou esteticky dokonalí a éteričtí, jak se od nich očekává, ale také jsou to lidské bytosti z masa a kostí, k nimž se můžete vztáhnout. Maillotův pohybový rukopis je dost „architektonický“, na jevišti vnímáte úhly, oblost, měkkost i ostrost, ale především přesnost a záměr.  

Premiéru měla Popelka v Praze původně v roce 2011. Proměnila se inscenace od té doby nějak?  
Ano, Popelka, stejně jako jiná díla Jeana-Christopha Maillota, se v čase vyvíjí. Žádné zásadní změny jsem nezaznamenal, ale drobnější zásahy určitě. Choreograf stále něco ladí a upravuje. 

Co byste vzkázal těm, kteří se přijdou na Popelku podívat? 
Mám radost, že publikum v Praze bude mít možnost tuto nádhernou inscenaci poznat – nebo si ji připomenout. Jsem si jistý, že zdejší sečtělí a kosmopolitní diváci porozumí všem fascinujícím nuancím, jež Popelka nabízí. 

Jaké to je, pracovat s J.-Ch. Maillotem? A jaké části baletu inscenujete nejraději? 
Jean-Christophe se zaměřuje na detaily a má naprosto jasno v tom, co chce. Je náročný, ale zároveň má smysl pro humor a stojí nohama na zemi. Je také jedním z nejloajálnějších režisérů, jaké jsem kdy potkal. Spolupráce s ním mě naplňuje. Mám rád celý balet, ovšem úseky, v nichž jsem sám tančil, mi jdou přirozeněji.  

Jak vnímáte Popelku jako divák? 
Je to jeden z mých nejoblíbenějších dějových baletů od Jeana-Christopha. Je to dílo neuvěřitelně vyvážené, úžasně vystavěné. Nejraději mám první jednání. Moc se mi líbí, jak jsou představeny jednotlivé postavy a jak je vybudovaný příběh. Divák prožívá širokou škálu emocí. Zdá se mi skvělé, když se může rozplakat i zasmát během jedné scény – a k tomu v prvním dějství opravdu dochází. 

Jak se vám pracuje s Baletem Národního divadla? 
Je to čiré potěšení. Tanečníci jsou velmi schopní a oddaní tomu, co dělají, sály jsou krásné, baletní mistři nápomocní a pozorní. Také ostatní zaměstnanci, s nimiž jsem přišel do styku, jsou profesionálové. Nemám si na co stěžovat. 

Bude se pražská Popelka nějak lišit od verzí, které uvádíte jinde? 
Kostýmy i scéna se vždycky trošku upravují a Praha nebude výjimkou. Ale kromě těchto kosmetických zásahů je mým úkolem – i úkolem mých kolegů inscenátorů – zachovat esenci díla pokud možno netknutou. 

Čím je rukopis dějových baletů J.-Ch. Maillota specifický?  
Řekl bych, že v sobě mají určitou lidskost. Tanečníci jsou esteticky dokonalí a éteričtí, jak se od nich očekává, ale také jsou to lidské bytosti z masa a kostí, k nimž se můžete vztáhnout. Maillotův pohybový rukopis je dost „architektonický“, na jevišti vnímáte úhly, oblost, měkkost i ostrost, ale především přesnost a záměr.  

Premiéru měla Popelka v Praze původně v roce 2011. Proměnila se inscenace od té doby nějak?  
Ano, Popelka, stejně jako jiná díla Jeana-Christopha Maillota, se v čase vyvíjí. Žádné zásadní změny jsem nezaznamenal, ale drobnější zásahy určitě. Choreograf stále něco ladí a upravuje. 

Co byste vzkázal těm, kteří se přijdou na Popelku podívat? 
Mám radost, že publikum v Praze bude mít možnost tuto nádhernou inscenaci poznat – nebo si ji připomenout. Jsem si jistý, že zdejší sečtělí a kosmopolitní diváci porozumí všem fascinujícím nuancím, jež Popelka nabízí.