Per Boye Hansen: Vyrůstal jsem v rodině, ve které byl Mozart uctíván jako Bůh

Režíroval jste v minulosti některou z Mozartových oper? 

Když jsem dokončil studia v Německu, založil jsem v Oslu operní festival, na kterém jsem v 80. letech režíroval Così fan tutte, Dona Giovanniho a La clemenza di Tito.  

Opera realizuje v následujících sezonách mozartovský cyklus zahrnující díla – Don Giovanni, Figarova svatba a Così fan tutte. Co vás přivedlo k tomuto nápadu a proč jste vybral právě tato díla? 

Uvést daponteovský cyklus možná není nejoriginálnější nápad, ale rozhodně je to nápad velmi dobrý. Myslím, že Mozartovy opery jsou ideální pro rozvoj dovedností orchestru i zpěváků. Umět zpívat Mozarta, naučit se jeho styl, porozumět jeho dramaturgii a prodchnout životem jeho jedinečné postavy – to by měl být základ pro každého mladého operního zpěváka. Mozartovy hlavní opery – a domnívám se, že ty tři jmenované mezi ně patří – by měly být stálou součástí našeho repertoáru nahlíženou stále novými interpretacemi.  

Inscenace vzniknou v koprodukci s Národním divadlem v Mannheimu. Jak došlo k této spolupráci? 

Generální ředitel mannheimské opery, pan Albrecht Puhlmann, je můj kolega, se kterým se známe dlouhé roky. Poté, co jsem dostal místo zde v Praze, jsme spolu hovořili a přemýšleli, na jakých projektech bychom mohli spolupracovat. Velmi rychle nás napadl Mozart. Jak víte, Mannheim byl pro Mozarta rovněž velmi významným místem. Často tam jezdil a z jeho dopisů lze vyčíst nadšení pro toto město i jeho orchestr. Nedaleko Mannheimu se také nachází Zámecké divadlo ve Schwetzingenu, překrásné zachovalé rokokové divadlo z konce 18. století, v mnoha ohledech podobné našemu Stavovskému divadlu. 

V čem je koprodukce pro operní soubor výhodná? 

Především si můžeme rozdělit náklady, což pro nás v Praze není zcela bez významu. Oproti většině evropských národních operních domů pracujeme s velmi omezeným rozpočtem. Ale je třeba zmínit i to, že s kolegy z Mannheimu je skvělá spolupráce. Vyměňovat si poznatky a názory s dalšími divadelními režiséry je vždy ku prospěchu věci.  

Mohl byste rozvést, jaký je plán? Kde budou jednotlivé inscenace vznikat a bude stejné obsazení sólistů pro Mannheim a Prahu? 

Don Giovanni a Così fan tutte budou mít nejprve premiéru v Praze. Naopak Figarova svatba bude poprvé provedena v únoru 2023 v Mannheimu a následně v květnu téhož roku v Praze. Na repertoáru bychom tak všechny tři DaPonteho opery měli mít v roce 2023. Pražské obsazení bude postaveno na pražských sólistech a v Mannheimu, kde mají také repertoárové divadlo, budou rovněž zpívat převážně zpěváci místní.  

Kdo vybíral inscenační týmy k jednotlivým inscenacím?  

Hovořili jsme o tom s panem Puhlmannem a dohodli jsme se na režisérech, které oslovíme. Zvažovali jsme také, že bychom všechny tři opery svěřili jedinému režisérovi, ale nakonec jsme se shodli, že tato tři díla mají více rozdílného než společného, a to jak z hlediska námětu, tak stylu. Don Giovanni je velkolepá smyslná opera, která dosahuje metafyzického účinku využitím všech divadelních prostředků. Così fan tutte je břitká, přísná a až cynická analýza lidské slabosti až křehkosti. Mozart měl samozřejmě vždy rád své postavy a věnoval jim značnou péči. Figarova svatba je pro mě největší humanistická opera, je to oslava lidské schopnosti odpustit a dojít smíření.  

Ve Stavovském divadle se ve chvíli, kdy vzniká tento rozhovor, zkouší první inscenace z cyklu, a to Don Giovanni v režii Alexandera Mørk-Eidema a hudebním nastudování Karstena Januschkeho. O jaký typ inscenace jde? Na co se mohou diváci těšit?  

Zkoušky jsme naplánovali jako dílnu, ve které se do přípravy představení zapojí všichni zúčastnění. Jak Mørk-Eidem, tak Januschke jsou umělci, se kterými jsem již dříve spolupracoval, a velmi si vážím jejich lásky a hlubokého porozumění vesmíru Mozartova hudebního divadla. Na opravdovou divadelní premiéru se těším se stejným napětím jako všichni ostatní.