O tanečních fenoménech Forsythe, Clug, McGregor

Všichni výše zmínění umělci jsou vyhledávanými, oblíbenými a oceňovanými tvůrci posledních několika desítek let. William Forsythe, nejstarší z trojice (*1949), je nestárnoucím fenoménem, který jako jeden z prvních přinesl revoluci do světa klasického baletu a jeho přístup k tanečnímu slovníku a tělu interpretů se stal inspirací a jistým východiskem celé řadě choreografů.

Forsythe odstartoval svou úspěšnou choreografickou kariéru v německém Stuttgarter Ballett, kde byl roku 1976 jmenován rezidenčním choreografem. Odtud se rozletěl do světa a tvořil pro řadu souborů, například v Mnichově, Londýně, Berlíně, Paříži či Haagu. 

V roce 1984 se mu druhým domovem stal Frankfurt, kde nastoupil jako šéf místního baletního tělesa Ballett Frankfurt. Po dvaceti letech byl soubor kvůli nedostatečné podpoře ze strany města rozpuštěn, Forsythe nicméně neváhal a okamžitě založil soubor nový, tentokrát nesoucí jeho jméno The Forsythe Company. V jeho čele stál až do roku 2015, kdy jej vystřídal Jacopo Godani (z jeho dílny Balet Národního divadla uvedl choreografie Reflections on the Fate of Human Forms v rámci komponovaného večera Ballettissimo nebo Echoes from a Restless Soul během Sametového baletního gala). 

William Forsythe byl patrně prvním tvůrcem, který vzal pohybový slovník klasického baletu a začal jej tlačit na samotné hranice. Pokud neoklasičtí tvůrci (jako George Balanchine, Kenneth MacMillan nebo John Cranko) dodali baletním pravidlům uvolněnost, vzdušnost a plynulejší tok, Forsythe je ohýbal, rozrušoval a posunoval do nevídaných extrémů. Své tanečníky začal vychylovat z osy, přidal skluzy, extrémní polohy i nebývalou rychlost, se kterou si podroboval prostor. Důraz kladl rovněž na velikost a do jisté míry přehnanost. Jakkoli se však pravidla klasického tance ve Forsythově práci narušují, původní podoby pozic a póz, jejich elegance a geometrie jsou stále jasně čitelné, což výsledným choreografiím dodává na atraktivitě jak pro diváky, tak samotné tanečníky, jejichž schopnosti a technická zdatnost jsou neustále podrobovány novým a novým výzvám. A navíc je očividné, že autor se svou prací zcela nepokrytě baví. 

Edward Clug je jediný z trojice, který nastoupil do baletní školy jako desetiletý a má za sebou dráhu prvního sólisty v tradičním baletním souboru. Obdobně jako Forsythe dostal příležitost k vytvoření své první choreografie již během aktivní taneční kariéry a od roku 1998 pokračuje výhradně po této umělecké dráze. V roce 2003 se stal uměleckým šéfem Slovinského národního divadla v Mariboru a pozornost k sobě připoutal v roce 2005, kdy vytvořil balet Radio and Juliet, reminiscenci Shakespearovy tragédie na hudbu skupiny Radiohead. Balet se stal mezinárodním hitem (aktuálně jej uvádí baletní soubor Národního divadla Brno). Kromě Mariboru Clug výrazněji spolupracoval se soubory ve Stuttgartu a Curychu, v posledních letech se rovněž dostal coby tvůrce do mekky současného tance, Nederlands Dans Theater, kde pracoval jak s mladým souborem NDT2, tak hlavní skupinou NDT1. 

Obdobně jako Forsythe a McGregor, i Clug ve své tvorbě zkoumá možnosti tanečníkova těla, nepůsobí však tak radikálně. Jeho díla se opírají o atletičnost interpretů, pracují však současně i s křehčí poetikou. Clug se silně opírá o zkušenosti svých interpretů, jeho tanec pak jako by vycházel přímo z jejich těl. 

Clug se ve své tvorbě věnuje jak narativním baletům (Radio and Juliet, Peer Gynt), tak vlastním zpracováním významných titulů taneční historie, jako jsou Stravinského Petruška nebo Svěcení jara, což jej od dvou výše zmíněných choreografů mírně odlišuje. U Forsytha takovéto tendence nenalezneme vůbec, McGregor má na svém kontě jediný skutečně narativní kus (Raven Girl pro The Royal Ballet), vábení Svěcení jara však také neodolal a uvedl jej pro American Ballet Theatre pod názvem AFTERite.  

Wayne McGregor je v dnešní době jedním z nejčastěji skloňovaných jmen choreografického umění. S Forsythem jej spojuje jeho poměrně pozdní příchod do světa profesionálního tance, McGregor nadto ani není absolventem žádné z tradičních baletních škol či konzervatoří. Své kořeny má v disku a společenských tancích a za inspirativní osobnosti pro sebe sám označuje Johna Travoltu a Merce Cunninghama. 

Na choreografickém poli se pohybuje od 90. let, kdy jako velmi mladý založil svůj vlastní soubor Random Dance (1993), který pod jménem Company Wayne McGregor funguje dodnes. Nejvýznamnějším průlomem na mezinárodní taneční scéně byla bezpochyby premiéra choreografie Chroma v podání The Royal Ballet London v roce 2006, která McGregora vystřelila mezi taneční superhvězdy a zajistila mu místo rezidenčního choreografa ve zmíněném londýnském baletním souboru. 

Jestliže Forsythe svým dílem způsobil revoluci (ve své době byl zván i baletním Antikristem), McGregor byl zdánlivě nekontrolovatelným šokem. Své tanečníky rovněž tlačí na samotné hranice fyzických možností, jeho pohybový slovník pracuje s mimořádnou, mnohdy téměř nezastavitelnou energií, kombinuje jasně řezané linie a výrazná gesta paží s plastickou plavností a izolacemi jednotlivých částí těla, je nekompromisní a nesmírně dynamický. Nároky nečiní rozdíly mezi pohlavími, obdobně jako samotné choreografie, v nichž McGregor převážně pracuje s určitou androgynností svých interpretů, což je patrné jak v kostýmech, tak v pohybovém slovníku či třeba kombinacích v duetech a partnerském tanci. Obdobně jako u Forsytha je rovněž u McGregora čitelná struktura a její vycizelovaná promyšlenost.

Všechny tři tvůrce spojuje výrazná vizuální stránka jejich děl – nejen tanec a pohyb samotný, ale rovněž scénografie, světelný design a kostýmy. Forsythe na kostýmech, světlech a scéně často pracuje sám či je minimálně spoluautorem, McGregor našel geniální spolupracovnici v lightdesignérce Lucy Carter, jejíž práce se světly povyšují jeho balety na zcela novou úroveň. 

Forsytha a McGregora propojuje i role určitých choreografů-vizionářů. Oba vnímají choreografii jako proces přesahující svět tance – Forsythe často spolupracuje s výtvarnými umělci a objekty (řada jeho interaktivních instalací nese souborný název Choreographic Objects), McGregor, jehož vyhledávají rovněž filmoví tvůrci (např. Harry Potter a Ohnivý pohár, Marie, královna skotská, Fantastická zvířata), je fascinován kognitivními vědami, umělou inteligencí, biomechanikou, technologiemi.

Forsythe spolupracoval na vývoji počítačové aplikace Improvisation Technologies: Oba vytvořili virtuální aplikaci, jakousi pomůcku pro výuku choreografie a její rozvoj. A Tool for the Analytical Dance Eye, McGregor ve spolupráci s Google Arts and Culture Lab vytvořil tzv. Living Archive, který je na základě jeho tvorby schopen generovat jedinečné pohyby. S řadou neurovědců dal poté dohromady The Choreographic Thinking Tools, který má napomáhat se zhmotněním mentálních obrazů v mysli choreografů i tanečníků. Do praxe byl poprvé uveden v roce 2010, kdy za jeho pomoci vzniklo McGregorovo dílo FAR. 

Forsythe / Clug / McGregor – komponované baletní představení z děl tří významných současných choreografů, uznávaných a talentovaných umělců, inovátorů světového tance, kteří obohatili svět baletu o originální jazyk a nový pohybový slovník uvádíme v premiéře 14. října 2021 ve Státní opeře.