Loučení Nikoly Márové

Květen je můj oblíbený měsíc. Dny jsou dlouhé, ale ještě ne úmorně vyprahlé, vzduch je teplý a voní. Když jdu kolem rozkvetlého šeříku, vždycky se zastavím a snažím se „načuchat si“ do zásoby.  Tahle krása jako by byla v rozporu s mizernou náladou, která se šíří společností; nebo je možná jí navzdory. Mnoho lidí i v našem relativně bezpečném prostředí dnes žije ve strachu a úzkosti, ať už kvůli pocitu bezmoci tváří v tvář rozpadajícímu se světovému řádu, změnám klimatu, nebo třeba frustraci z toho, že je stát nechal tak či onak na holičkách. Je absurdní nabízet jako lék vůni šeříku – ale malé radosti jsou důležité. Jako odměna, jako zdroj síly. Asi obojí.