Kouzlo Kouzelného cirkusu 

S loučením s Kouzelným cirkusem, a to slavnostní derniérou 28. září 2022, si připomeňme jeho význam. 

Kouzlo Kouzelného cirkusu snad spočívá v jeho jedinečné poetice a nadčasovém tématu věčného hledání a touze po kráse, v okouzlující projekci, humorných scénkách i tanci, který vznikal původně pod vedením hned pěti choreografů, z nichž hlavním byl Karel Vrtiška. Nebo snad stojí na magické scénografii Josefa Svobody, která vás katapultuje do světa iluze, nebo na snivé hudbě Oldřicha F. Korteho? Nebo tkví v metaforických kostýmech výtvarníka Zdenka Seydla? Či v jeho lehkosti i hloubce, smutku i radosti? Anebo zkrátka ve všem dohromady? 

Kritik Clive Barnes v New York Post už v roce 1979 vystihl podstatu inscenace: „… Ustálená klišé poetické metafory klaunů vylézajících z vejce a usilujících o naplnění svého životního údělu, jsou přeměněny v takový druh divadelního kouzla, jaké jsme dosud nepoznali... Autoři za asistence populárního černého divadla vytvořili zázračné divadelní představení. Byl jsem jím okouzlen...“ A pak například Dominika Prokopová ve Fullmoonzine.cz v roce 2014 „V čem spočívá největší kouzlo Kouzelného cirkusu? V tom, že nám ukazuje to, co nás vždycky zajímalo. Odkrývá to, co se děje za oponou.“ 

Stalo se něco magického, když se v roce 1976 (příprava inscenace trvala více než rok) sešla skupina vizionářů, kteří jednotlivě udávali směr v uměleckých disciplínách, kterým se věnovali. Tvůrčí kadence a individualismus byl v jejich spojení něčím nádherným a nepopsatelným. Stal se kouzlem. Stal se lehkostí. 

Jiří Srnec na vznik Kouzelného cirkusu hezky vzpomínal v roce 2011, když řekl: „Sešla se v roce 1976 mimořádná společnost. Osobně svolával, vybízel ke spolupráci Evald Schorm bytosti všech profesí do svého týmu. Na první schůzce několik slov o námětu, o dvou klaunech a jejich lásce k Venuši. Na příští setkání přišli již jen věřící a nadšení. Od samého počátku narůstal zázrak vzájemného porozumění. Bylo dobré být účasten. Otevřel se prostor pro nevídané, nové. Hned následovalo zkoušení na jevišti. Artistická virtuozita, balet, ale také klaunerie a oduševnělý tanec růže. Na velké louce ve Stromovce stál opravdový cirkusový stan. Zazněla trumpeta, vycházelo slunce z mořských vln. U všeho toho hledání, nabízení, nacházení režisér Evald Schorm s černou svatozáří své pokrývky hlavy, usměvavý, laskavý, klidný. Pro let balonem jsem měl připravený scénář. Šel jsem za Evaldem, potřeboval jsem film. Evald pravil: ‚Natoč si to sám.“… nikdy jsem to nedělal…‘ Nato Evald: ‚Filmařem je každý, kdo nedokázal, že jím není.‘… A tak se tedy stalo, co tam dodnes je… a s nádhernou hudbou Oldřicha Korteho.“ 

Právě spolupráce byla pro režiséra Evalda Schorma stěžejní. Jiří Srnec jednou poznamenal: „Na Evaldovi se mi nesmírně líbilo, že když už nás vyzval ke spolupráci, tak chtěl opravdu spolupráci. Námět představení byl ovšem jeho. On přišel s tím, že hlavní postavy jsou dva klauni, kteří prožívají život a svou lásku. Ale vyslechl mnoho nápadů a námětů a mnoho jich přijal,“ vystihl podstatu spolupráce týmu Jiří Srnec v jednom z rozhovorů. „V Laterně magice velmi záleží na tom, jaká skupina lidí se sejde, aby se sjednotila v názoru. Evald Schorm velice pečlivě dbal na to, aby představení nebyla exhibice někoho, kdo chce předvést, že je geniální v jedné věci, naopak ať je mnohostranný, ať se projeví v tom či onom. Protože inspirací může být cokoli, barva či tvar, a i tvar může být úplně imaginární. Evald věděl, že si rozumíme.“  

Kouzelný cirkus navštívil 17 zemí a 50 měst po celém světě. Nejčastěji mířily zájezdy do Evropy, především do Nizozemí a Německa, ale Kouzelný cirkus se hrál také v New Yorku, v Montrealu, Tel Avivu nebo Jeruzalémě, Itálii, Španělsku, Kanadě, Francii, Belgii, Turecku, Dánsku či Řecku. V titulních rolích se představilo 25 Smutných a 22 Veselých klaunů, 25 Svůdců a 33 Venuší.  

Ve dnech jeho derniéry je nutno této ikonické inscenaci vzdát hold. Vždyť v žánru tanečního i nonverbálního divadla byl Kouzelný cirkus nejdéle bez přestávky uváděnou inscenací na světě. V té době ojedinělá multimediální i multižánrová inscenace, která přinesla snad tu nejvyváženější směs stylů a žánrů: tanec moderní, balet i tanec lidový, pantomimu, film, černé divadlo i náznak divadla loutkového, inspirovala po 5 dekád další a další tvůrce. V očích dospělých otvírala svět fantazie. V očích dětí rozsvěcovala radost.  

S Kouzelným cirkusem, který byl odchován poetismem a experimentálním divadlem, bych se rozloučila vyhozením klobouku do výšky. S lehkostí a životem v srdci a s větou Vítězslava Nezvala: 

Nedaleko Vaší rodiny majitel cirkusu měl vůz tažený labutěmi a Vy jste byla nejkrásnější labuť z celé ulice jak hydroplán nad Miramare (Vítězslav Nezval, Mireio, 1923).  

Děkujeme za ty roky fantastických poutí k sobě. A nutno říci, že to není loučení definitivní. Kouzelný cirkus se totiž přenáší do nové podoby, do online prostoru a budou ho moci zhlédnout i další a další generace po celém světě. 

David Stránský a Libor Kettner (na plátně Pavel Veselý) 
Foto: S. Gherciu