Jak to mají Zuzana Stivínová a Saša Rašilov s nebezpečnými známostmi

Náš rozhovor vzniká na konci období čtených zkoušek. Jaké jsou zatím vaše dojmy?   

Zuzana: Je to krásná, velmi soustředěná práce. Jsem moc ráda, že zažívám zkoušení v dobrém prostředí a skvělé atmosféře, z toho mám neskutečnou radost.   

Saša: Inspirativní je taky konstelace v našem obsazení. Máme tady zástupce různých generací…  

Zuzana: … a různých zkušeností! Je tu třeba František Němec, který Valmonta kdysi hrál.   

Saša: Jsou to vlastně takové trojgenerační Nebezpečné známosti. A díky tomu nám vzniká kromě příběhu o vztazích a společnosti taky příběh o divadle jako takovém. To, jak se na zkouškách vzájemně pozorujeme, jak mluvíme, i když zaobaleně, občas o našich vlastních zkušenostech a čelíme přitom reakcím ostatních.   

Zuzana: Hrajeme nejen o jisté společnosti, ale taky o našem společenství.  

Je něco, co vás překvapilo až během čtení a rozborů?  

Saša: Podle mě má na začátku každý pocit, že Nebezpečné známosti zná a že navenek by mohly vypadat jako červená knihovna.  

Zuzana: Ano, všichni mají pocit, že tuhle látku dobře znají a zároveň si ji romantizují.  

Saša: Jenže zdání klame. Nečekal jsem, že se hned zpočátku ukáže, že se v téhle hře nedá klouzat po povrchu. Nejdřív jsme se museli prohrabat spodními vrstvami a odkrýt nitky vztahů, nebo spíš nervových vláken, na kterých teprve leží všechno maso a na něm pak ty krásné šaty.   

Zuzana: Mě překvapilo, jak jsou Nebezpečné známosti vlastně kruté. Jako by si člověk z předchozí četby zrovna tohle přesně nepamatoval a vybavoval si spíš všechnu tu svůdnost, lechtivost a různá vzrušení. Ale když se jimi opravdu zabýváme a zvlášť z perspektivy jedné postavy, vidíme najednou všechnu tu velkou a děsivou krutost.  

Saša: Je to až znechucení, viď!  

Zuzana: A taky pro mě byla překvapením podoba dramatizace. Budeme cíleně pracovat s formou dopisů. Dopisy na jevišti jsou pro mě skvělá, originální forma. Připadá mi, že je to snad nejintimnější lidský projev a jeho herecké zpracování je velkou výzvou. Mám zkušenost z rozhlasu ze čtení korespondence Jiřiny Šiklové a tam jsem narazila na úskalí, jak takový dopis vlastně číst, najednou herec narazí na zvláštní nerv, je to něco tak intimního, že jsem si to předtím ani nedokázala představit. To mi připadá už teď na naší práci velmi vzrušující.  

Jste nebo byli jste vášniví pisatelé dopisů? Máte nějaké doteď schované?  

Zuzana: Mám jich doma miliony! Jako dítě jsem psala dopisy dokonce sama sobě, vždycky k určitému věku, třeba až mi bude osmnáct. Tam jsem měla vždycky všechno, čeho jsem chtěla dosáhnout.  

Saša: To by sis měla psát i zpátky!   

Zuzana: A píšu hodně pohledy, s jednou přítelkyní si je pravidelně posíláme z různých koutů světa.  

Saša: V tomhle rozhodně nebudu Valmont. Nejsem Francouz schopnostmi a úrovní konverzace a nejsem ani extrovert ve vyjadřování svých myšlenek. Sám píšu dopisy velmi výjimečně. Nerad zveřejňuji své pocity, hned při psaní na papír se mi zboří všechny vnitřní formulace, takže to buď rovnou mačkám a zahazuji, nebo místo jedné stránky napíšu najednou patnáct.  

Zuzana: To já mám dopisy tak ráda, že i když píšu maily, mám pocit, že je musím náležitě a hezky formulovat, takže mi pak často moc dlouho trvá, než na nějaký odpovím, což můj manžel nedokáže pochopit. Ale ani e-mail nedokážu vnímat jenom jako zprávu.   

Vikomt de Valmont a Markýza de Merteuil jsou tvrdí hráči. Dokážete popsat, v čem je největší síla a v čem slabost vašich hrdinů?   

Zuzana: Moje největší síla je Valmont a moje největší slabost je Valmont.   

Saša: Mě napadlo něco podobného v obecnější formě, totiž že se mu slabosti a síla kryjí a to je hlavní problém. Na začátku to vypadá, že je Valmont člověk, který sám přesně ví, co je potřeba předvést a co schovat. Pak ale začne zmatek, protože se mu to začne překrývat, a nakonec se to úplně převrátí.  

Zuzana: Markýza je rozhodně velmistr v sebeovládání, to je její největší síla a to ji nakonec zradí. Nejde všechno ovládat a být všemu pánem. Tahle potřeba ji dostane do vlastního vězení.  

Jaký je největší rozdíl mezi vámi a vaší postavou, a jaký je naopak váš nejvýraznější společný rys?   

Saša: Z Valmontových vlastností je pro mě asi nejsnáze pochopitelná určitá lehkomyslnost a lehkovážnost. Jenže já jsem člověk, který zcela zásadně potřebuje mít nad sebou vědomí vyššího smyslu a autority, zatímco Valmont se neustále snaží potvrzovat si, i v duchu určité dobové filosofie, že nejvyšší autoritou je on sám.  

Zuzana: Já vidím absolutní rozdíl mezi mnou a Markýzou v tom, že já jsem matka a manželka, velká propast mezi námi leží tedy v naplněném mateřství. Při herecké práci pak taky musím vzpomínat, jaké to bylo, když jsem byla ještě svobodná a promiskuitní, protože teď dávám ve svém životě věrnosti a loajalitě velkou váhu. Stejně jako Markýza jsem ale holka divoká a zvídavá. Taky nás spojuje určité bonvivánství, které ale moc nevyužívám, protože není kdy, snad někdy po večírcích, jenže pak musím vstát na zkoušku... Markýza si může užít všechnu šťavnatost nejlepšího věku a síly, kterou ještě jako žena má, ještě děti mít může, ale třeba nechce, a má tedy svým způsobem velikou svobodu.  

Být svobodný a užívat si, to bylo v éře libertinů, ve které román vznikal, velké téma…  

Zuzana: Hraju ženu, která je hrdá na to, že je za všech okolností svobodná. Dnes se často říká, že je některá „šťastně rozvedená“, ale Markýza je „šťastná vdova“. Je dobře zaopatřená, svobodomyslná, sebevědomá a nikdy už se nechce vázat. Tedy – tak to alespoň o sobě hrdě hlásá a myslí si to. Jak všechno dopadne, to je jiná věc.   

Saša: Teď si říkám, že název Nebezpečné známosti vlastně není přesný, měla by to být spíš Nebezpečná společnost, protože rozpor svobody a společnosti je tu ohromně důležitý.  

Zuzana: U všech postav a za každých okolností má vliv to, jak se na ně ostatní dívají.  

Saša: A díky tomu tu skoro všechny vztahy vzbuzují nějakou hořkost. Člověk se ptá: „A proč oni teda nebyli spolu? A proč se tamti dva mladí lidé nevzepřou?“ Jenže všechno se to děje pod dohledem výborně fungující společnosti.   

Na jevišti spolu fungujete jako kruté manipulativní duo. Kdybyste se ale měli stát advokátem svých postav, jak byste jejich jednání a charakter obhájili?  

Saša: Určitě bychom je obhájit měli. Protože jinak by to byl jen příběh dvou nemorálních bestií. Tím bychom Valmonta i Markýzu posunuli do nějakých kategorií duševně narušených lidí a sledovali jejich jednání jako patologické jevy. Já jsem přesvědčený, že tomu tak není a že všemu předcházelo nějaké základní zranění láskou.  

Zuzana: Jejich vzájemná láska je výsostně důležitá, kdyby tam nebyla, byla by to škoda!  

Saša: Ale je zde zároveň neochota, nebo spíš zbabělost, nechat se tou láskou zranit.   

Zuzana: Jde o ten strach zavázat se a být zranitelný. Dát oběť za lásku.  

Saša: A taky je tu prázdnota, která je žene užít si každé vzrušení.  

Zuzana: Nejsou to žádné zrůdy, které by nechápaly opravdový cit. Akorát mají schopnost si ho buď zakázat, nebo se k němu postaví cynicky. Já bych si rozhodně přála, aby moje Markýza byla svým způsobem zranitelná. I když ona samozřejmě nechce, aby někdo uviděl její achillovku. Ale pokud z ní uděláme monstrum, které se všemi manipuluje a je přitom neprůstřelné, bude to nuda.  

Saša: Během zkoušení jsem si taky několikrát vzpomněl na de Musseta – S láskou nelze žertovat.  

Zuzana: Se srdcem divno hrát.   

Saša: V těch názvech je něco přesného a dobrého. I Zpověď dítěte svého věku je skvělé pojmenování. Valmonta můžu vinit ze spousty věcí, ale z určité dědičné viny společnosti, do které se narodil, ne. Společenské podmínky mu umožnily takhle vyrůst. Valmont je člověk, který nemusel ve skutečnosti nikdy za nic zaplatit na materiální ani jiné úrovni.   

Zuzana: Narodili jsme se do zlaté klícky. A taky jsme s Valmontem trochu chytřejší než ostatní. Jsme výjimeční. Jsme bonviváni, musí být radost být v naší společnosti. Jinak bychom ani nedokázali tolik lidí oblouznit. Bez nás by byla velká nuda, vyplňujeme díru na trhu a chceme se přitom prostě bavit. A hrát si tak trochu na bohy.   

Saša: A přitom jsou do určité míry vnitřní mrzáci. Nevíme nic o jejich rodičích, mládí, dětství. Už na tom, o čem vůbec nemluví, je vidět, co jim zřejmě chybí. Nahrazují si to hledáním hranice svobody a pocitem, že si můžou dělat, co chtějí.   

Jaká je vaše oblíbená replika z textu?  

Zuzana: „Já mám hlad.“ To bych tam ráda říkala ještě častěji.   

Saša: Mně teď nejvíc v hlavě zní věta, která se nám prolíná celou hrou: „Je to silnější než já.“  

Zuzana: Ano, to je taková krásná odpověď, jak si poradit s problémy.  

Saša: Je to geniálně vyhmátnutý refrén nás všech. Od první chvíle.  

V čem podle vás leží přetrvávající přitažlivost Nebezpečných známostí?   

Zuzana: Autor se dokázal zázračně dotknout toho, co řeší každý člověk každý den. A skvěle položit otázku, kde je hranice lásky a závislosti, stejně jako lásky a nenávisti.  

Saša: Podařilo se mu zároveň ukázat lidskost a zobrazit člověka do takové hloubky, že antihrdinové a lidi, kteří se chovají špatně, v nás najednou vzbuzují skoro soucit a pocit, že nejsou tak zavrženíhodní. A pokud ano, uvědomujeme si zároveň, že se hraje vlastně i o nás.  

Zuzana: Nebezpečné známosti jsou rozhodně vzrušující dílo a nechybí mu smysl pro humor.  

Saša: A taky odvaha postavit se k životu pravdivě a čelit společnosti.  

Je něco, na co jsem se nezeptala a co byste chtěli, aby v našem rozhovoru zaznělo?  

Zuzana: Jano, ty ses nezeptala na libido! A to jsi dramaturgyně!  

Saša: Doplňující otázky zodpovíme v dopisech!   

Během března zahájilo režijní duo SKUTR se svým týmem a hvězdným obsazením zkoušení Nebezpečných známostí Choderlose de Laclose. Ve sto sedmdesáti pěti dopisech před námi hlavní aktéři, krutá markýza de Merteuil a cynický vikomt de Valmont – tvrdí hráči, soupeři i partneři, rozehrávají nebezpečnou hru s city svých obětí, plnou vztahové manipulace a bezostyšného svádění v síti proměnlivého milostného mnohoúhelníku.   
V „nebezpečné hře nebezpečných známostí“ hrají své role nejen zhrzenost a pomsta, ale také uspokojení z moci nad osudem jiného člověka a z vlády nad jeho city a vášněmi. Ovšem ani mistři vykalkulované strategie si nemohou být jisti před přirozenou silou lásky, která dokáže všechno zachraňovat i ničit…