Eyal Dadon, mladá naděje izraelského tance 

S izraelským současným tancem se mohli diváci i tanečníci Baletu ND seznámit poprvé v roce 2015, kdy do repertoáru vstoupil komponovaný večer Ohad Naharin: deccadance představující tvorbu patrně nejslavnějšího izraelského choreografa Ohada Naharina. Nyní z oblasti Blízkého východu přijíždí hned tři autoři – dvojice Sharon Eyal s Gaiem Beharem a právě Eyal Dadon. 

Dadon se narodil ve městě Beer Ševa v roce 1989 a k profesionálnímu studiu tance se dostal až v sedmnácti letech. Brzy nato však přišly úspěchy – angažmá v Kamea Dance Company, mladé a následně i hlavní skupině Kibbutz Contemporary Dance Company, angažování na místo vedoucího zkoušek (rehearsal director) tamtéž, jmenování uměleckým ředitelem divadla House of Dance v Beer Ševě a založení vlastního souboru SOL Dance Company. Vedle choreografických úspěchů je rovněž oceňováno jeho interpretační umění – během svého angažmá v KCDC tančil v dílech Ramiho Be’era, Tamira Ginze nebo Idana Sharabiho a procestoval úspěšně celý svět, věnuje se také zvukové a hudební tvorbě. 

Dadonův choreografický slovník v sobě nese jasné znaky izraelského současného tance, vliv Naharinovy techniky Gaga i jeho vlastní práci s přirozeným pohybem. Díla, která vytváří, nepatří mezi velké narativní příběhy, jak je ostatně u tvůrců ze sféry contemporary dance běžné. Zaměřuje se na pohyb jako takový, komponuje promyšlené obrazy, které ve vteřině rozbíjí zdánlivou obyčejností a všedností každodenního gesta či hnutí. Tělo v jeho choreografii působí nesmírně měkce, jako rozvlněná tekutina v lávové lampě. Ostatně sám Dadon si rád vypomáhá příměry – představte si, že jste roztékající se čokoláda, bublající magma, vzdouvající se vítr… Inspirace a principy, s nimiž tanec začal naplno pracovat s generací modernistů na počátku minulého století a které jsou stále živé a aktuální, záleží jen na jejich zpodobnění. 

V Praze se Dadon představí světovou premiérou choreografie ARTZA, která bude uvedena v rámci programu bpm. Při své práci se dle svých slov nechává nejvíce inspirovat přímo svými interprety a jejich osobnostmi. Uvidíme tedy, kolik úderů za minutu (beats per minute) z nich a z diváků nakonec vykř