Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Činohra

Květen 2022

Eliška Říhová: Všem se nám uleví 

Původně jsme si mysleli, že připravujeme poslední inscenaci na Novou scénu před její dlouho očekávanou rekonstrukcí, a tak jsme se s naším nejmladším jevištěm chtěli rozloučit stylově – inscenací s mnohovýznamovým názvem Všem se nám uleví. Rekonstrukce se odkládá, ale loučí se umělecké vedení. Leckomu se jistě uleví. A na nejmladší scéně ND se poslední inscenací letošní sezony představí velmi mladá autorka a režisérka Eliška Říhová. 

Nositelé – v podání Martiny Preissové a Marka Daniela – už toho mají právě tak akorát. Před nimi celé generace pradědečků a prababiček nosili a nosili, a oni už to své taky potřebují předat. Jenže syn Petr (Petr Vančura) je věčně někde v luftě, nosit se mu nechce. Ale tradice jsou tradice, a tak dostane, i kdyby se sebevíc vzpouzel. Nesli jeho rodiče, ponese i on! Jenže Petr nenese, Petr odkládá a do bytu se stěhují spolubydlící Bára (Veronika Lazorčáková), Agáta (Anna Fialová) a Štěpán (Štěpán Lustyk). A těm jsou tradice už úplně fuk. Tedy až do chvíle, než otevřou mrazák. Pak se začnou dít věci… 

Eliška Říhová ve svém textu, který vznikl v rámci našeho Studia pro nové drama, kombinuje prvky absurdního divadla i televizního sitcomu. Její postavy mluví řečí tradičních lidových koled, ale taky nejsoučasnější mluvou dnešní mládeže. V jednom metaforickém bytě, který představuje mnohem spíš naši společnost, se setkávají různé přístupy k životu jak našemu současnému, tak k životu našich předků. Vzpomínáte si na babiččinu oblíbenou misku? Jak vám v určitém věku přišla důvěrně známá, pak trapná a pak jste ji prodali do bazaru? Od určitého věku pak obíháte bazary a hledáte přesně tu stejnou misku, jako by na tom, jestli ji budete mít zpět, závisel váš život.  

Přestože se tomu autorka brání, hra je moderní komedií: na jeviště a do jednoho prostředí přivádí několik generací a mistrně balancuje na hranici groteskního přístupu jak babiček a dědečků, tak i rodičů a následně i jejich potomků k tradicím. Během zkoušení nosíme předměty z našich domácností, protože věříme, že nás budou inspirovat, nad nimi se dojímáme a zároveň smějeme. Vyprávíme si historky o tom, jak to bylo „u nás doma“ a nacházíme podobnosti a rozdílnosti našich příběhů, shledáváme generační styčné body a učíme se nové jazyky.  

Eliška Říhová se k tomu všemu snaží najít kód, kterým by svůj text a naše zážitky přetavila na jeviště, a tak experimentujeme s časem, se slovem, dialogem, se stylizací i civilním herectvím.  

Připravujeme se na scénu Dragana Stojčevského, která diváky i herce situuje do jednoho prostoru na jeviště (a tak se počítá s tím, že i publikum se stane součástí onoho obecného bytu) a hledá metaforu prostoru, do něhož jsme všichni zavření, který nás může sevřít, ale jenž zároveň znamená bezpečnou jistotu. Těšíme se na kostýmy Lindy Boráros, vycházející z tradic ruční tvorby i nejnovějších módních trendů, nápadně připomínajících osmdesátá léta.  

A pečlivě trénujeme rytmiku, protože v našem světě, kde neděle už zdaleka není jen v neděli, a leckdo si ji udělá jenom jednou za rok, a to dokonce i třeba ve středu, počítáme s bubenickou sekcí pod vedením Jana Buriana ml., jejíž účast zatím znamená velkou neznámou… 

Martina Preissová a Marek Daniel

Pro dramaturgii je toto zkoušení dalším vykročením po cestě zkoumání současné české dramatiky, o niž jsme se během svého působení v Činohře Národního divadla snažili pečovat. Eliščin text je novým přístupem k psaní: je metaforický a zároveň velmi konkrétní, je vtipný, ale v jistém slova smyslu i smutný, ukazuje bezvýchodnost lpění na včerejšku a zároveň jeho stabilitu a bezpečí. Osciluje mezi extrémní stylizací – ta ovšem vždycky vychází z české jazykové tradice – a mezi nejmodernějším jazykem.  

Všem se nám ulevilo, že se můžeme rozloučit inscenací nastupující generace, která dokonce nachází v našich životech svou vlastní dramatickou látku.  

Marta Ljubková

Sdílet na sociálních sítích