Dvořákova Armida pohledem sólistů

Armida se v Národním divadle nehrála více než třicet let. Jsem šťastná, že se mi dostalo té cti si ji zazpívat! V povědomí většiny z nás je Armidina vstupní árie „Za štíhlou gazelou“. Kdybychom měli Armidu jako takovou charakterizovat jen podle této árie, byla by to lyrická, éterická bytost. Stejně tak po pěvecké stránce. Ale opak je pravdou. Armida je odvážná mladá žena, bojovnice, naslouchající svému srdci, odhodlaná pro lásku udělat cokoliv. Dokáže se postavit svému otci, králi Damašku Hydraotovi, a vzdoruje všem svazujícím náboženským pravidlům, podle kterých byla vychována. Armidinu vášeň a odhodlání dokonale podtrhuje Dvořákova hudba. Bohatá melodičnost, hudební fantazie − prostě čirá krása. Co se obtížnosti týče, přirovnala bych Armidu ke dvěma Rusalkám za sebou. Role je to opravdu velká a těžká. Je třeba si dobře rozvrhnout síly, jak pěvecké, tak fyzické a v neposlední řadě psychické. Zkoušení v jednom obsazení je velmi intenzivní. Důležité je práci střídat s odpočinkem a někdy úplně vypnout... Snažím se držet hesla: „Ve zdravém těle zdravý duch“ a před zkouškou si vždy opakuji „S úsměvem jde všechno líp!“

Na scénu Národního divadla se po 36 letech vrací milostný příběh damašské princezny Armidy a rytíře křížové výpravy Rinalda. I přes trochu komplikované libreto jsem si toto Dvořákovo vrcholné dílo od prvního okamžiku oblíbil. Vokálně je part Rinalda velmi náročný. Jen poslední jednání této čtyřaktové opery má sedmdesát stran hudby a Rinald je v tomto dějství na scéně od prvních taktů až do úplného závěru. Hned na úvod zpívá náročný monolog a navazuje dvěma áriemi za sebou. Následuje jeho duet s Petrem, dvě další ariosa, souboj s Ismenem a dva duety s Armidou ve finále opery. Přiznám se, že s takovou kadencí not jsem se dosud ve své kariéře nesetkal a takhle náročnou operu jsem ještě nikdy nezpíval. Ve svých dlouhých plochách mi tato role trochu připomíná postavu Lohengrina, ale Dvořák dal Rinaldovi v závěrečné jednání nekonečný prostor. Každopádně to bude pro mě velká výzva, na kterou se moc těším!

Opera Armida se od předchozích operních titulů, které Antonín Dvořák napsal, hudebně i tematicky odlišuje. Několik Dvořákových oper jsem již zpíval, nicméně ačkoliv jsem učením této role strávil již nemálo času, určitě mi dá ještě hodně práce vžít si rytmickou i textovou stránku tohoto partu. Role čaroděje a vládce Sýrie Ismena je rolí, která vyžaduje celkem dramatický projev v hlase a není snadná ani po stránce herecké. Bude velkou výzvou vystihnout jeho bezcitnou a podlou povahu. Jediný cit, který je Ismen schopen vyjádřit, je láska k Armidě, která ho však odmítá. S podobnou rolí jsem se vlastně už jednou setkal, a shodou náhod taktéž v režii Jiřího Heřmana. Byla to opera Richarda Wagnera Parsifal a role jiného čaroděje – Klingsora. Postava Ismena se s ním dá téměř srovnat, liší se hlavně rozsahem partu. Na postavách Klingsora a Ismena je vidět, jak byl Dvořák částečně ovlivněn Wagnerovou hudbou, a také tím se tato jeho poslední opera odlišuje od předchozích. Režisér Jiří Heřman má při přípravě inscenace velmi vysoké požadavky, nicméně právě tato jeho přednost jistě povede k výslednému skvělému uměleckému zážitku pro diváky. Doufám, že se dílo vydaří a Armida se divákům ukáže v kouzelném světle plném krásné hudby a také vynikajících pěveckých a hereckých výkonů.