Do Státní opery se vrací lehká múza! 

 „Jednoho dne jsem v hudebním vydavatelství zaslechl gramofon, jak hraje onu krásnou melodii Já líbám ručku vám, madam. ‚Nechutné!‘ řekl jsem. ‚Nechutné?‘ zeptal se vydavatel. ‚Víte, že se toho prodalo na pět set tisíc kusů?‘ Během jednoho týdne jsem vytvořil 100 šlágrů!“ Tak zní jedna z několika verzí příběhu o prvním setkání s populární hudbou maďarského skladatele Paula Abrahama (1892–1960), excentrického krále jazzové operety, jenž proslul nošením bílých rukavic a zálibou v luxusu a hazardu. 

Jako malý chlapec snil v rodném Apatinu při stavění hradů z písku na březích Dunaje o tom, že bude druhým Franzem Lisztem. Absolvoval Lisztovu hudební akademii v Budapešti, osud, a hlavně potřeba peněz ho však nakonec odvedly „ze zasněžených výšin filharmonické hudby“, jak se o klasické hudbě vyjádřil v jednom z rozhovorů, k lehké múze – do světa operety a zvukového filmu. 

V roce 1932, kdy komponoval Ples v hotelu Savoy, žil již druhým rokem pohádkově bohatý v rokokové vile v Berlíně ve víru bujarých večírků, obklopen berlínskou společenskou smetánkou. Na svém kontě měl hudbu k filmu Žena z Východu, operety Slečnin choť a Zenebona, šlágr Bin kein Hauptmann, bin kein grosses Tier z filmu Melodie srdce, který vyšel i na gramofonové desce, a poslední operetu Viktória, se kterou se rozhodl prorazit v Německu. 

V Berlíně, kam přicestoval v létě roku 1930, se Abraham díky producentovi UFA Erichu Pommerovi seznámil s nakladatelem Arminem L. Robinsonem. Toho hudba tehdy sedmatřicetiletého autora zaujala a pocítil v ní obchodní potenciál. Robinson, sám textař, vnuknul skladateli myšlenku Viktórii pro německý trh přetextovat a najal na tuto práci dva ostřílené rakouské libretisty Alfreda Grünwalda (1884–1951) a Fritze Löhnera-Bedu (1883–1942), původem Čecha z Ústí nad Orlicí, jehož život později vyhasl v Osvětimi. Grünwald stál nemalým dílem za úspěchem operet Franze Lehára, Oscara Strause a především Emmericha Kálmána. Fritz Löhner-Beda byl úspěšný kabaretiér, autor popových písní a libreta k Lehárově operetě Země úsměvů. Oba byli volní a hledali nový, neotřelý objekt svého zájmu. Tím objektem se stal právě Paul Abraham. Tak se začalo nejúspěšnější období skladatelova života, v němž postupně zkomponoval tři své nejhranější operety: německou verzi Viktórie pod názvem Viktorie a její husar, která se v roce 1931 hrála na přibližně 230 evropských scénách, neméně úspěšný Kvítek Havaje a v roce 1932 Ples v hotelu Savoy. Toto frenetické období trvalo tři roky, přerváno začátkem roku 1933 nástupem Adolfa Hitlera k moci. Paul Abraham byl nucen rychle opustit Německo, jeho díla zde byla zakázána a skladatele čekal neradostný osud společný většině židovských umělců, jejichž životní prostor se začal v Evropě třicátých let stále více zmenšovat. 

Abraham dokázal pomocí pelmelu evropského jazzu, maďarského čardáše, tanga, klezmeru i stylu klasické vídeňské operety vykouzlit v Plesu v hotelu Savoy absolutně bezstarostný svět. V orchestru, který je rozšířen o jazzovou sekci, najdeme exotické nástroje jako mandolíny, banja či havajské kytary, a dále dobové bicí nástroje, klavír s velkou svobodou improvizace nebo celestu. Hudebního nastudování pražského provedení se ujal dirigent a skladatel Jan Kučera, režie držitel Ceny Alfréda Radoka Martin Čičvák a choreografie tandem Laco Cmorej a Silvia Beláková. 

V hlavních rolích se představí řada známých tváří Opery Národního divadla a Státní opery: Vanda Šípová, Doubravka Součková, Jiří Hájek, Csaba Kotlár, Josef Moravec, Daniel Matoušek, Tomáš Kořínek, Angela Nwagbo, Linda Fernandez, Lucie Hájková, Barbora Řeřichová, Vladimír Kratina a mnoho dalších. Okouzlující hudba, vtipný příběh, efektní taneční scény a nádherné kostýmy řecko-francouzského návrháře Georgese Vafiase – to vše čeká na diváky tohoto mimořádně krásného díla, které se ve Státní opeře dočká v sezoně 2022–2023 osmnácti repríz, včetně silvestrovského provedení.