A co že dělá … Dramaturg(yně)?

Jak byste vysvětlily svou práci někomu, kdo o divadle nic neví?
JANA: To je také jedna z dramaturgických disciplín! Dramaturg je hlídač smyslu. Strážce tématu. Ten, kdo vyhledává látky a pojmenovává motivy, rezonující v našem TADY a TEĎ. A to ani nemluvím o pozici druhých očích režiséra… Existuje spoustu sebeironických definic dramaturgů, ale vážně: dramaturg profiluje a definuje. Je to mozek divadla. Buduje duchovní a energetické centrum Té chvíle. A to je krása.

ILONA: Mám ráda citát od dramaturgyně Ivany Slámové: „Dramaturgie je jako práce v domácnosti. Je vidět, jenom když není udělaná.“ To je přesné. A často také cituju větu svého předchůdce v Činohře ND, dramaturga Miloslava Klímy. Řekl, že „…dramaturgie je jediné povolání, kde je člověk placen za neustálé pochybování.“ Zvlášť druhý citát miluju, v neustálém pochybování jsem totiž absolutní mistr. I proto si myslím, že dramaturgie je práce přesně pro mě.

Zažily jste někdy „textovou katastrofu“?
J: Textové katastrofy se mi naštěstí vyhýbají. Klepám! Zatím mi nic v počítači záhadně nezmizelo, ani se nevytiskly scénářové nesmysly.

I: Loni v červnu mi v Libni na nádraží ukradli batoh s laptopem, oblíbenými brýlemi i dvěma notesy – poznámkovým blokem i osobním deníkem. Hned po návštěvě policie jsem za pomoci mých blízkých prohledala snad všechny popelnice ve Vysočanech a Libni, druhý den objela místní bazary i nonstopy. Marně, bohužel. Teprve pak jsem se zhroutila. Trpěla jsem kvůli těm dvěma ztraceným sešitkům. Pocit, že půl roku mého zdokumentovaného života visí kdesi v luftě, a všechny poznámky k projektům 100 songů a Privatizace musím z okoralého mozku pracně vydolovat znovu, mě doháněl k slzám téměř celé loňské léto.

Která fáze přípravy inscenace vás nejvíc baví?
J: Miluju sběr materiálu, nejen o tvůrcích a době, ale i o dílčích tématech… na krátkou chvíli se z vás stane „odborník“ na morfinismus, finanční gramotnost, vesnickou samosprávu 19. století i zákony antické polis. A pak si samozřejmě užívám kafíčka a pábení s režiséry o tom, jaká bude ta NAŠE interpretace..

I: Miluju zkoušení, a dokonce si tak trochu neskromně myslím, že to je ze všech dramaturgických činností také ta, která mi skutečně jde nejvíc. Hodně mě taky baví adaptování a dramatizace, ale k tomu jsem se musela trochu propracovat.

Máte nějaký rituál, jak přežít generálky?
J: Je to velký stres a únava, očekávání a úzkost a pak zázrak, kdy se všechno najednou spojí… rituály nepomáhají, prožívám dobré i zlé naplno.

I: Stres a nervozita mě přepadávají během zkoušení průběžně, generálky zas tak neprožívám. Nemám ale moc ráda premiéry, neužívám si je – všechen ten přidaný humbuk kolem mi nějak nedělá dobře. Pořídit si nové šaty! Objednat se ke kadeřnici! Koupit třicet tematických, a pokud možno i vtipných zlomvazek! Stres na stres.

Jak vypadá váš pracovní stůl těsně před premiérou?
J: Na stole je hora knih k tématu, která čeká na vrácení do knihovny – výměnou za novou horu knih k novému zkoušení…

I: Byť jsem celoživotní sběratelkou, dvě místa mám vždycky uklizená – terasu a pracovní stůl. Moje pracovní plocha proto vypadá stejně před první čtenou i před premiérou. Na rozdíl od bytu, a kdyby existoval nějaký detoxikační čaj, který bych mohla po premiéře naordinovat i svému obydlí, bylo by to vlastně docela fajn.

Texty o divadelních profesích jsou doplňkem cyklu komiksů, který uveřejňujeme v rubrice Komiks.

Foto: Zdeněk Sokol, Pavel Hejný