Nečekané VÍTĚZSTVÍ POLSKO-ČESKÉ UNIE ve III. světové válce

O inscenaci

Rok 2034. Rusko obsadilo Ukrajinu a pobaltské státy. Maďaři a Slováci vystoupili z EU a dobrovolně se připojili k Ruské federaci. Ze všech středoevropských národů stráží evropské hodnoty už jen Češi a Poláci. V podání Západu představují tyto dva statečné národy zeď chránící evropskou civilizaci před zhroucením. Francouzi o nás píší filozofická pojednání, Němci nám drží palce a Američané nám posílají vojenskou pomoc. Všem je jasné, že Poláci a Češi musí držet při sobě. A proto, tváří v tvář hrozbě rozpadu rozhádané EU, vzniká myšlenka spojit tyto země smlouvou o společné unii. Je ale třeba jednat rychle, protože Rusové hrozí válkou. Musí se vytvořit narativ, který posílí historické vazby Polska a Čech, dokázat, že ve skutečnosti šlo vždy o bratrské národy, vlastně o jeden národ. Problém tkví v tom, že ani politici, ani vojáci takový narativ vytvořit nedokáží, natož ho s úspěchem prodat. Důkazu existence Polsko-České unie se proto musí ujmout osobnosti ze světa kultury.

Činohra Národního divadla vstupuje do prvního koprodukčního projektu, v němž se propojí její herecký soubor s herci Národního divadla J. Słowackého v Krakově v netradičních divácky atraktivních prostorech pod vedením česko-polského režiséra Jakuba Krofty. Národní divadlo J. Słowackého v Krakově hraje nepřetržitě od roku 1893 a je jedním z nejvýznamnějších a v současnosti i nejprogresivnějších polských divadel. Odehrály se tu premiéry nejdůležitějších polských dramat, jako je Veselka Stanisława Wyspiańského nebo Dziady Adama Mickiewicze. Od roku 2025 má divadlo opět status Národního divadla, který mají už jen Teatr Stary v Krakově a Teatr Narodowy ve Varšavě.