Brundibár

O inscenaci

Dětskou operu Brundibár napsal skladatel Hans Krása pro soutěž Ministerstva školství v roce 1938, své premiéry se ale dočkala až na přelomu let 1942 a 1943 v židovském sirotčinci v Praze. Hudebního nastudování se ujal Rudolf Freudenfeld (po válce Rudolf Franěk) a režie František Zelenka, který navrhl i scénu. Zpěv byl místo orchestru doprovázen pouze klavírem, houslemi a bicími. Původní partitura, která zůstala na Ministerstvu školství, se totiž našla až v roce 1972. 

Skladatel Hans Krása byl mezitím v srpnu 1942 převezen transportem do Terezínského ghetta, pražskou premiéru své opery tedy neviděl. V terezínském ghettu se po necelém roce internace stal vedoucím hudební sekce Freizeitgestaltung vězeňské samosprávy a významně se podílel na kulturně-hudebním programu tehdejšího ghetta.  V červenci 1943 přišel do Terezína také Rudolf Freuenfeld spolu s řadou dětí, které účinkovaly v pražském představení Brundibára. Podařilo se rovněž přivézt partituru klavírního výtahu Brundibára, podle které Krása vytvořil novou, „terezínskou“, verzi opery. Zkoušelo se po dobu jednoho a půl měsíce, a to opět pod taktovkou Rudolfa Freudenfelda a v režii Františka Zelenky. Terezínská premiéra proběhla 23. září 1943 na půdě Magdeburských kasáren za doprovodu desetičlenného orchestru. Představení se stalo velmi populární a do září 1944 proběhlo asi 55 repríz.

Novodobá premiéra původní verze opery se uskutečnila 25. září 1999 v Národním divadle – Divadle Kolowrat v provedení Školy hudby a zpěvu Jiřiny Markové-Krystlíkové (dnešní Dětská opera Praha) a v hudebním nastudování Františka Preislera mladšího. Od té doby zpívalo finální sbor „Brundibár poražen utíká do dáli, zaviřte na buben, válku jsme vyhráli“ mnoho dětí po celém světě.