Shakespearovu komedii netřeba dlouze představovat. Jde o dodnes opakovaně uváděnou hru, jedno z nejslavnějších dramatických děl, které kdy bylo napsáno. Ostatně v dějinách Národního divadla se tento titul objevuje průměrně jednou za 10–15 let a naše cedule pochází již ze třetího nastudování. Detailně se tedy zaměříme na vlastní ceduli, jaké informace z ní můžeme vyčíst stejně jako diváci v roce 1890.
Na první pohled nás zaujme drobně odlišný překlad titulu – více jsme zvyklí na verzi Sen noci svatojánské, avšak můžeme se potkat i s variantou Sen svatojanské noci a Sen čarovné noci. Dále se podíváme na obsazení herců – je to celá plejáda význačných uměleckých osobností tehdejší Činohry Národního divadla: přední herci Jiří Bittner, Jakub Seifert a Jakub Vojta Slukov, taktéž první dámy souboru Marie Laudová a Ludmila Danzerová. Zajímavé – pro nás dnes překvapivé – je obsazení role Oberona ženou; byla to také vynikající heroina Hana Benoniová-Dumková. Šotka, alias Puka, ztvárnila slečna Kubešová – tu známe lépe pod jejím pozdějším jménem, jako slavnou a zbožňovanou Hanu Kvapilovou.
Řemeslníka Piskálka nastudoval Jindřich Mošna, jeden z nejslavnějších komediálních a charakterních herců již Prozatímního a poté Národního divadla. Musíme dohlédnout i do druhého sloupce na ceduli, kde se dočítáme, že Piskálek-Mošna v závěru představení sehrál postavu Thisbe. Na tuto scénu jistě obecenstvo s nadšením čekalo, až se oblíbený komik objeví v ženském převleku. Součástí inscenace byly i taneční výstupy, jak se dočteme na konci obsazení – členky Baletu Národního divadla provedly „Tance a skupení“ v choreografii Augustina Bergera.
Divadelní cedule jsou důležitým pramenem nejen informací o repertoáru a obsazení herců, ale též např. o cenách vstupného. Ve spodní části se setkáváme s další důležitou funkcí cedule, která sloužila i jako propagační nástroj – avízo na zápatí upozorňuje diváky na mimořádné hostování tehdy slavné pěvkyně.
