Sedm havranů, premiéra 20. 9. 1889

Název Sedm havranů evokuje pohádku bratří Grimmů, ovšem musíme dočíst i podtitul, který zní „romantická báchorka se zpěvy a tanci“. Motiv sedmi bratrů zakletých do podoby havranů a jejich oddané sestry, která je ze zakletí vysvobodí, skutečně vychází z německé pohádky, ale autor adaptace Emil Pohl (1824–1901) ji přepracoval na velkou spektakulární férii. Sestra zakletých bratrů, Rosalinda, musí sedm let tkát a šít roucha pro své bratry a nepromluvit ani slovo. Mlčení neprolomí ani hrabě Mojmír, který se do ní zamiluje a ožení se s ní. 

Rosalinda vydrží i tragické peripetie, kdy Mojmírův hrad s vojskem dobude žárlivá hraběnka Eliška a oba zajaté manžele mučí. Až v kritický okamžik, kdy Rosalinda stojí na hranici a má být před očima manžela upálena, uplyne lhůta sedmi let a havrani se promění v bratry, kteří přispěchají na pomoc. Až hrůzostrašný příběh vyvažuje především komická postava poživačného poustevníka Krišpiana – v podání herce Jindřicha Mošny šlo jistě o divácky velmi populární výstupy; a všudypřítomné víly a skřítkové, kteří víří v tancích a průvodech. 

Naše cedule je mimořádná svou velikostí přibližně formátu A1 (87 x 58 cm), kam se čitelně vměstnaly všechny údaje: zvlášť zdůrazněné nové dekorace, tedy nově vyrobené kulisy, které diváci ještě neviděli, detailní scénosled, velké obsazení účinkujících a rozpis tanečních scén. Titul Sedm havranů se ve své době stal diváckým hitem a na repertoár byl zařazen opakovaně, do roku 1916 celkem třikrát a dočkal se mimořádných 114 repríz.