„Casta diva”, to jsou počáteční slova nejznámější árie z Belliniho opery Norma a patrně jedné z vůbec nejslavnějších árií světové operní literatury. Opera je obvyklou součástí repertoáru divadel a sama árie je nedílnou součástí koncertního repertoáru koloraturních sopranistek. Podmanivá hudba této modlitby zaujala i řadu filmových tvůrců, kteří ji použili jako část soundtracku např. ve filmech Madisonské mosty, Philadelphia a Železná Lady, a tak patrně málokdo tuto melodii ve svém životě minul, i když třeba netušil, odkud pochází.
Italský skladatel Vincenzo Bellini (1801–1835) Normu zkomponoval v roce 1831 a jde o typický příklad stylu zvaného belcanto (doslova krásný zpěv). Děj opery vychází vstříc dobové oblibě romantických témat – tajemná kněžka Norma poruší slib čistoty a se svým milencem (navíc nepřítelem její země) má dvě děti, avšak on ji zradí s jinou kněžkou. Na pěvce však klade vysoké nároky, aby dostáli skutečně virtuózním koloraturám a preciznímu rytmu a zároveň vyjádřili vášnivé emoce vycházející z příběhu. Od otevření Národního divadla patřila Norma ke stálicím jeho repertoáru, naše cedule pochází již z druhého nastudování.
