Dvořákova opera patří dodnes k stálicím operního repertoáru českých divadel. I když je dílo dějově ukotvené v politickém a regionálním rámci konce 18. století, přesto obsahuje nadčasovou linku lidských vztahů, která mu otvírá cestu i k dnešnímu publiku. Radostná Dvořákova hudba je obohacena velkým partem dětského pěveckého sboru, který také přispívá k setrvalé oblibě díla. Divadelní cedule z 12. února 1889 je tak skutečnou perlou, jelikož se jedná o den světové premiéry Jakobína. Podívejme se na strukturu cedule zblízka. Oblíbený vyznačovací grafický prvek – ručičky – rámuje údaj „Po prvé“, tedy poprvé na scéně Národního divadla. Z inscenátorů se v této době zpravidla uváděl jen režisér a dirigent, v tomto případě v dobové terminologii „regisseur“ a „kapelník“.
Zvláštní kapitolou je pak scénická výprava, kdy v této době byla běžná praxe jakési „recyklace“ jevištní dekorace a nová se vyráběla podle potřeby. V případě Jakobína je tedy zdůrazněno, že v prvním jednání uvidí diváci zcela nové kulisy pro scénu „Náměstí pod zámkem“. A ještě poslední inscenátor – dnes bychom uvedli choreograf – baletní mistr Národního divadla Augustin Berger nastudoval pro slavnost ve třetím dějství tanec ecossaise. Šlo o společenský tzv. řadový tanec konce 18. století oblíbený zejména ve Francii a Velké Británii. Zápatí cedule byla kromě „zítřejšího“ představení obvykle vyhrazena obchodním sdělením – někdy zde nacházíme ceníky vstupného, tady nás ředitelství informuje o zahájení prodeje předplatného.
