Ve výroční den úmrtí hudebního skladatele Bedřicha Smetany 12. května hrálo Národní divadlo slavnostní představení se vzpomínkou na tohoto tvůrce české operní tradice. 12. května 1890 přichází na řadu – poprvé v Národním divadle – Smetanova poslední opera, psaná již v období jeho hluchoty na jabkenické myslivně. Libreto komicko-romantické opery, jak zní její podtitul, pojímala libretistka Eliška Krásnohorská spíše jako pohádkovou komedii, ale Smetana pociťoval v námětu o sváření dobra se zlem silnější potenciál.
Základní dějová osa příběhu by sama o sobě pro operu stačila: osamělý Vok Vítkovic, nejvyšší maršálek království českého, se po smrti své bývalé lásky ujímá její dcery Hedviky a rovněž k ní zahoří silným citem. Příběh však komplikují mnohé vnější peripetie za účasti pekelného Raracha a poustevníka Beneše, jehož podobu si Rarach čas od času přisvojuje k uskutečnění svých záměrů.
Aby nebránil ve štěstí nikomu, kdo je s jeho osudem propojen, uchyluje se Vok Vítkovic do nově zbudovaného kláštera ve Vyšším Brodě s prohlášením, že ustoupí od svého úmyslu stát se prvním řeholníkem, přijde-li za ním do kláštera týž večer dívka, jež ho miluje. Rarach, který se snažil ze všech sil zabránit Vokovu sňatku, aby jeho jmění, na nějž má zálusk, připadlo klášteru, buduje za pomoci pekelných mocností na řece Vltavě „čertovu stěnu“ – zátaras, který má způsobit zaplavení a zmar kláštera. Hedvika se odvážně vydává přes vzduté vody Vltavy ke klášteru a zachraňuje Voka i jejich vzájemnou lásku. Beneš coby nový opat kláštera zahání znamením kříže pekelné mocnosti a rozvrací čertovu stěnu.
Opera byla poprvé uvedena 29. 10. 1882 v Novém českém divadle v Praze, aniž se dočkala prvotního úspěchu. Smetana byl roztrpčen nedbalým provedením, které způsobilo, že smyslu díla, jež se stalo analogií biblického pokušení na poušti, nikdo neporozuměl. Svého docenění se Čertova stěna dočkala až později, avšak bohužel již bez autorovy osobní účasti.
Cedule z roku 1890 je zajímavá informací o nově pořízené výpravě pro 1. jednání (Hrad Rožmberk) a 3. jednání (Klášter Vyšší Brod a Čertova kazatelna), namalované divadelním malířem Robertem Holzerem. Takto bylo publikum informováno vždy, když šlo o speciálně nově vyrobené dekorace.
