Ze života inspice

Práce inspicienta začíná dávno předtím, než se zvedne opona. Během zkoušek pomáhá sladit organizaci provozu, komunikaci mezi složkami a dohlíží na přítomnost herců. „V deset ráno začínáme zkoušku, často na zkušebně, později na jevišti. Řeším, zda je postavený náznak scény. Hledám, ve který okamžik budu v hotové inscenaci koho přesně volat,“ popisuje Lucie Brychtová. Po zkouškách přichází krátký odpočinek, ale večer je zpátky v divadle. „Projdu jeviště a ujistím se, že všechno funguje tak, jak má – kliky, schody, detaily.“ Čtvrt hodiny před začátkem se potkává s herci, popřeje jim hezké představení a připomene: za patnáct minut začínáme. Pak už se zvoní do foyer a ona stojí na své pozici.

Dirigent, který hlídá rytmus

Lucie svou práci přirovnává k dirigování orchestru – jen s tím rozdílem, že její „hudebníci“ stojí v zákulisí, v kabinách a na tahových lávkách. „Když herec udělá chybu, většinou se to dá zamaskovat. Ale když inspicient nezmáčkne tlačítko včas, může to narušit plynulost představení,“ vysvětluje. Její práce vyžaduje maximální koncentraci. „Musím v hlavě pořád držet přesnou sekvenci kroků – kdy dát nástupku, kdy jdou světla, kdy opona. Často se stane, že mám najednou čtyři nástupky, takže musíme být všichni perfektně sehraní.“ Napětí je podle ní neoddělitelnou součástí povolání. „Je to stresující práce, herci často říkají, že by to dělat nechtěli. Ale když všechno klapne, je to nádherný pocit. Jako když pilot přistane a ví, že celý let proběhl hladce.“

Také v baletu je inspicient neviditelnou, ale nezbytnou součástí představení. „Jsme dirigenti technických složek – dirigenti, co nejsou vidět,“ říká inspicient Baletu Národního divadla Jiří Vrátil. „Na rozdíl od činohry musíme dokonale znát hudbu. Pracujeme s notovými zápisy podobně jako v opeře, protože všechno se řídí rytmem.“ Sedí u svého pultu s klavírním výtahem před sebou a sleduje každý takt. Například v již stažené inscenaci Romeo a Julie ho čekalo 360 světelných změn a 80 změn tahů – a všechny musely přijít přesně na správnou notu. Na jevišti i v zákulisí je obrovské množství lidí – u velkých titulů až dvě stě osob včetně orchestru, garderoby a maskérny. Každý čeká na jeho signál. Jako bývalý demisólista přistupuje ke své práci s uměleckým respektem. Ví, co znamená stát na jevišti a spoléhat se na to, že v pravý okamžik přijde správné světlo. „Záleží mi na tom, aby se na mě umělci mohli spolehnout,“ říká. „Dělám to pro diváky – aby se do divadla rádi vraceli.“

Operní inspicient se musí orientovat v notovém zápisu a přesně sledovat klavírní výtah. Oproti činohře má inspicient v opeře pod kontrolou daleko širší soubor: od sólistů a sboru až po techniky i orchestr. Ve Státní opeře pracují dva inspicienti – jeden zodpovídá za řízení představení a komunikaci s účinkujícími, druhý ovládá světelné změny ze světelné kabiny. Je to profese, která vyžaduje nejen dokonalou znalost partitury, ale i schopnost předvídat a rozhodovat v reálném čase. Inspicient v opeře se tak stává tichým spojovacím článkem mezi dirigentem v orchestřišti a celým jevištěm i zákulisím.

Týden zkoušek i zmatků

Největší napětí přichází podle všech inspicientů v generálkovém týdnu. „Inspicient si teprve osahává scénu, píše si poznámky, všichni mu něco říkají. Je to blázinec. Hercům vždy říkám: vy jste to zkoušeli dva měsíce, já se to taky musím naučit,“ říká Lucie Brychtová. „Nejdůležitější je příprava,“ doplňuje Jiří Vrátil. Proto také v generálkovém týdnu vzniká detailní kniha, se kterou se pak bude pracovat na všech reprízách.

Vždycky se něco stane

Krizové situace? Ty se nedají vyloučit. Lucie Brychtová si pamatuje večer ve Státní opeře, kdy se náhle rozklížila malovaná opona. „Herci hráli dál, diváci nic nepoznali, ale v zákulisí byl úplný mumraj.“ Komunikace přes interkom a vysílačky je v takových chvílích klíčová – všichni musí reagovat okamžitě a v naprostém souladu. Za nejnáročnější inscenaci své kariéry považuje inscenaci Dmitrije Krymova Tři mušketýři a já: „V obsazení je padesát lidí a dalších dvacet v zákulisí. Všechno se hýbe – část stavby vyjíždí z propadla, další část sjíždí z tahů. Snažím se mít přehled, aby všechno proběhlo bezpečně.“ Jiří Vrátil dodává, že nejdůležitější je zachovat klid i v krizových momentech. „Problémy se musí řešit s rozvahou. Co nepozná divák, není chyba.“

Radost z dobře odvedené práce

Navzdory stresu a obrovské zodpovědnosti je práce inspicienta naplňující. „Když po představení poděkuju do interkomu všem jevištním složkám a vím, že se nikomu nic nestalo, mám pocit dobře odvedené práce,“ říká Lucie. „Když vidím v tramvaji diváky, jak o představení mluví, mám radost, že jsme jim ten zážitek umožnili,“ dodává. Ať už v činohře, baletu nebo opeře – inspicienti jsou neviditelní dirigenti divadelního světa, bez nichž by se žádné představení neodehrálo. Stojí v zákulisí u inspicient­ského pultu jako v kokpitu pilota a dělají to, co dělají nejlepší dirigenti: zajišťují, aby všichni hráli ve správný okamžik, v dokonalé harmonii.

Texty o divadelních profesích jsou doplňkem cyklu komiksů, který uveřejňujeme v rubrice Komiks.