Začali jsme zkoušet Bakchantky  

 Tato hra nebyla stvořená pro vás. Inscenujte ji s pocitem vlastní trapnosti! 

Na první čtené s námi byli i autoři zcela nového překladu Bakchantek, který vznikl na objednávku Činohry ND – Petr Borkovec a Matyáš Havrda. Pod jejich rukama vznikl zcela mimořádný počin i na poli literárním a diváci dostanou možnost se s celým jejich překladem bez úprav seznámit v programu, který vyjde k premiéře. A Matyáše s Petrem jsme u příležitosti první čtené požádali o vzkaz inscenátorům. 

Matyáš Havrda: 

Tato hra nebyla napsána pro vás ani pro vaše publikum, a je tedy zcela vyloučeno, že by se vám podařilo ji zinscenovat správně. Vše, co vás na ní zajímá, jsou pravděpodobně představy, které jste měli už dříve, než jste ji začali číst. Je proto otázkou, jestli má smysl se do takového podniku pouštět. Leda snad, že by vás čtení něčím překvapilo a znejistilo a zalilo vás pocitem vlastní trapnosti, asi jako v zážitcích, které studovali Keltner & Haidt. Nebyla by v tom záruka, že se inscenace povede, ale skýtalo by to naději, že v ní o něco půjde. 

Petr Borkovec: 

Bakchantky. Postav jen pár. Sborové vznícené zpěvy, kam se podíváš. Lyrické dialogické trochejské pasáže, odkazující k dávným rituálům. Monology, v nichž se okouzleně i s tichou hrůzou líčí, jak holky s hady kolem pasu trhají na dvě půlky krávy, z jejichž vemen stříká mléko. Dialogy, v nichž se rozvlekle posuzuje, co si vzít na sebe a zda se záhyb látky u kotníků náhodou nevlní nešikovně. 

Tragédie bez hrdiny (ti dva hlavní mladíci – Pentheus a Dionýsos – v sobě mají tolik potlačeného smutku), která – jak říká Anne Carsonová, kanadská básnířka a klasická filoložka – porušuje všechna pravidla, boří konvence a zřetelně ukazuje k modernímu divadlu a také k televizní reality show. 

Dionýsos je mocný bůh, který nás přišel vytrhnout a z něhož jsou všichni u vytržení, své novinky hlásá odpovídajícími prostředky – jeho řeč je nezvyklá, hustá a podmanivá. Dovede nás zmást i ohromit. Jeho slova jako by se teprve snášela ke svým věcem. 

Eurípidés mluví o novém nově. Když nově vymezuje lidské ctnosti, dělá to novou velice vzrušenou a pestrobarevnou řečí, v níž se proplétá ledacos. 

Zkoušel jsem to taky. 

Připravila Nina Jacques 

Scénograf Dragan Stojčevski je pověstný tím, že každé zkoušení, na kterém pracuje s Janem Fričem, zahajuje speciální performativním vstupem. Tentokrát šlo o seanci kolektivní imaginace, v jejímž rámci se všichni, kteří se první čtené zkoušky účastnili, podíleli na barevném spektru, z něhož budou vybrány barvy pro závěsy do inscenace. 
Provedl nás rituálem, jež nám pomohl zhmotnit v naší mysli barvy vznikající právě jedinečným spojením lidí, kteří pracují na této inscenaci.