Tajuplná Ilýrie plná zamilovaných

William Shakespeare dal své komedii podtitul „Cokoli chcete“. Můžeme to chápat jako odkaz na nejrůznější podoby milostného vzplanutí, ale také na pestré motivy hry samotné. Najdeme zde bohatou směs komediálních prvků, osvědčených principů a zápletek. Uvidíme dívku vydávající se za chlapce, chytře nastraženou léčku na hloupého pokrytce, nejrůznější kousky veselých kumpánů v čele s pijáckým rytířem a lišáckou služebnou, něžného, hudbou se opájejícího hraběte i truchlící hraběnku, která dokáže nové lásce propadnout lusknutím prstů. Nespoutaný mořský živel na břeh přináší pirát a jím zachráněný ztroskotanec a nad tím vším bdí chytrý blázen, zpívající své písně.

Málokdy nám inscenace tohoto ikonického textu odkazují přímo k názvu hry. V angličtině zní „Twelfth Night“, v češtině Večer tříkrálový, tedy dvanáctá noc vánočních svátků. V shakespearovské Anglii to bylo období masek a převleků, kdy se celý svět přetáčel naruby a po celé zemi se konaly veselice s kejklíři a divadlem. Vážnost liturgie se ten den převrátila do karnevalu a duchovní se potkalo se světským. A právě 6. ledna 1602 došlo zřejmě k prvnímu slavnostnímu uvedení Večera tříkrálového na právnické koleji Middle Temple.

Pojem epifanie, který je s tímto dnem neodmyslitelně spjatý, znamená v duchovním smyslu zjevení Páně a připomíná nám klanění mudrců z Východu narozenému Kristu a samotný vrchol oslav adventu. Epifanie má však také druhý význam, užívaný v literární vědě, a to okamžik, kdy postava dojde k novému pochopení sebe sama. Všichni hrdinové Večera tříkrálového skutečně prozřou, a to když identická dvojčata stanou sobě tváří v tvář a všechno milostné vzývání a klam dostane nový smysl.

Režiséra Jana Nebeského přitahuje dvojznačnost epifanie, stejně jako divoká hravost a melancholický podtón textu. Společně s výtvarníky Draganem Stojčevským a Kateřinou Štefkovou nás zavede na mořský břeh, symbolizovaný majestátní ulovenou velrybou a celou Ilýrii coby prostor nekončících her a hrátek bude představovat hudební kavárna s bowlingovou hernou, jejíž kuželkové dráhy umožní nejrůznější groteskní akce. V této nejhudebnější Shakespearově komedii se můžeme navíc těšit na živé muzikanty přímo na jevišti a na řadu autorských písní Aleše Březiny.

Do Stavovského divadla se Večer tříkrálový vrací po pětadvaceti letech, naposledy ho zde inscenovala režisérka Enikö Eszenyi s Hanou Ševčíkovou či Janou Janěkovou ml. jako Violou. První české uvedení této hry proběhlo v dnešním Stavovském divadle v roce 1850 v režii Josefa Kajetána Tyla a z legendárních zpracování pod hlavičkou Národního divadla připomeňme například inscenaci Karla Hugo Hilara z roku 1934, kde hrála Violu Olga Scheinpflugová, či nastudování z roku 1944 v režii Karla Dostala s Natašou Gollovou. Výrazná byla také inscenace z roku 1963 v režii Jaroslava Pleskota, kde se zaskvěl Otomar Krejča jako Malvolio a Violu ztvárnila Marie Tomášová.

V naší nejnovější inscenaci, která vychází z překladu Jiřího Joska, se v režii Jana Nebeského můžete těšit na Denisu Barešovou jako Violu a Vladimíra Javorského coby Orsina. Hraběnku Olivii ztvární hostující Lucie Trmíková a jejího ctitele, puritánského správce Malvolia, David Prachař. Jako rytíř Tobiáš Brok se představí Robert Mikluš, coby jeho kumpán André Chabrus Ondřej Pavelka a jako hubatá komorná Marie Kateřina Winterová. Chytrého glosátora Šaška hraje Filip Kaňkovský, piráta Antonia ztvární hostující Jiří Černý a dvojče Violy, mladíka Sebastiana, student DAMU Prokop Košař.

Nechte se s námi unášet bláznivou hrou s identitami a znovu si dokázat, že lásce se meze nekladou za žádných okolností, i když je velmi jednoduché zamilovat se do zcela nesprávného člověka.

Foto: Martin Špelda