Svoboda jako fenomén

„Svoboda nepřichází odjinud, ale vychází z našich vlastních srdcí a duší.“

to kdysi řekl prezident Václav Havel. A kdy jindy si důležitost svobody a demokracie připomínat než v měsíci, kdy začala sametová revoluce. I třicet čtyři let poté nejsou některé aspekty svobody samozřejmostí. A pravděpodobně ani nikdy nebudou. Svoboda a demokracie jsou drahé a zranitelné.

Havlovo poselství ohledně svobody zůstává stále aktuální a důležité i v dnešní době. Ve světě, který se neustále vyvíjí a mění, je nezbytné si připomínat jeho myšlenky, právě abychom mohli svobodu a demokracii chránit a upevňovat. Václav Havel zdůrazňoval důležitost svobody pro jednotlivce i pro celou společnost. Jeho slova nás upozorňují na to, že svoboda není samozřejmostí, ale hodnotou, kterou musíme opatrovat a rozvíjet. Důležité je si uvědomit, že svoboda není pouze absence fyzických okovů, ale také svoboda myšlení, slova a názorů. Není jen výhodou, ale zároveň i závazkem. Je naší povinností využívat svobody k prosazování spravedlnosti a lidských práv. Jedním z klíčových prvků Havlova poselství byla kultura pravdy a morální odpovědnosti. Bez nich nemůžeme dosáhnout opravdové svobody. V době, kdy je pravdu někdy obtížné odlišit od lži a morální hodnoty jsou někdy zanedbány ve stínu osobního prospěchu, je toto poselství nadmíru aktuální. Havel věřil, že občanská angažovanost a aktivismus jsou klíčovými nástroji pro udržení demokracie a svobody. Každý z nás může mít vliv na společnost a může se podílet na utváření lepšího a spravedlivějšího světa. Důležité jsou solidarita a tolerance. Bez těchto hodnot není možné dosáhnout svobody a míru ve společnosti. I v době konfliktů má být možné hledat cestu k dialogu a vzájemnému porozumění. Svobodu musíme respektovat a využívat s ohledem na práva a svobody druhých. Havlovo poselství nás vyzývá k tomu, abychom se vyvarovali extremismu, nenávisti a nesnášenlivosti.

O (ne)svobodě a davu

Eurípidova hra Bakchantky (nejbližší reprízy jsou na programu 11., 12., 18. a 23. ledna) přináší do Stavovského divadla zejména témata pokory a msty, davového šílenství, ale i travestie. Původním mýtem stejně jako Eurípidovým dramatem prochází myšlenka nesmiřitelnosti a neřešitelného utkání mezi pudovým a racionálním rozměrem života. Jde o prudkou srážku dvojího fanatismu – náboženského a fanatismu státní moci. Bakchantky představují oslavu vína, svobody, ale i střídmosti a pokory. Jako refrén zní inscenací „Omlouvám se, velice se omlouvám.“ Co to vlastně pokora je? Kdo jsem já ve vztahu k ostatním? Jak být součástí kolektivu a zároveň se v něm neutopit?

Činohra | Bakchantky: Petr Vančura (Dionýsos), Miloslav König (Pentheus) a sbor – foto: Patrik Borecký

Proslov k národu (hrajeme na Nové scéně 20. a 27. listopadu) je společensky angažovaná inscenace, jejímž autorem je italský spisovatel, dramatik, režisér a herec Ascanio Celestini, tvůrce takzvaného vyprávěného divadla, které má v Itálii bohatou tradici. Je to divadlo slova, vyprávění, hry s jazykem a jeho významy. Celestiniho texty si vtipným, provokujícím, ale často také dojemným a burcujícím způsobem berou na mušku současný svět, jeho rozpory a neviditelná zákoutí – ať už je jimi sociální nerovnost, rasismus a netolerance nebo korupce ve vládě. Série alegoricky pojatých povídek se věnuje agresivitě, rasismu, politickému oportunismu i netoleranci vůči sexuálním menšinám. Metaforou ohrožení či krize civilizace je zde kapající voda. Hrozí, že se utopíme?

Proslov k národu - Saša Rašilov, Filip Kaňkovský

Korzo Národní

Časy se mění. To je motto letošních oslav Dne boje za svobodu a demokracii, které 17. listopadu již po desáté promění pražskou Národní třídu v korzo pulsující bohatým společenským a kulturním děním.

„Nechceme jen vzpomínat, chceme se dívat na současnost a především budoucnost. Chceme, aby byla slyšet témata, která by si Češi přáli. Ať jde o právo na manželství pro všechny, kvalitní vzdělávací systém, rovné příležitosti nebo konkurenceschopnost naší země. Cítíme potřebu debatovat také o výzvách, ze kterých má naše společnost v rychle se měnícím světě strach. Jako je nejistá budoucnost ve stínu klimatické krize, složitá ekonomická situace nejohroženějších, válka na Ukrajině a nebo krize demokracie ve střední Evropě,“

vysvětluje hlavní myšlenku akce Jan Hlaváček, ředitel spolku #dikyzemuzem.

Již tradiční akce spolku připomene památku bojovníků za svobodu minulého režimu i hodnoty demokracie v kontextu aktuálních společenských témat. Do oslav na ulici, v přilehlých divadlech i galeriích se zapojí řada významných osobností veřejného života i organizací a spolků. V 17.11 zazní Modlitba pro Martu, kterou doprovodí živě malovaný videomapping. Chystá se debata Velká krize médií s šéfredaktory předních českých médií. Obývák Václava Havla letos zavzpomíná na osobnost Olgy Havlové k příležitosti jejích nedožitých 90. narozenin. Zazní čtení ze současných titulů i textů Václava Havla věnovaných právě Olze. Speciální prostor bude věnován i textům ženských autorek – Petrušce Šustrové, Daně Zátopkové, Vlastě Chramostové nebo Daně Horákové. Číst se bude i ze životopisu beatnické femme fatale Vladimíry Čerepkové. Připraven je i další pestrý program pro širokou veřejnost, který je již nyní dostupný na webu Korza Národní.