Smyslná Šeherezáda

V roce 1888 inspirovala Šeherezáda ruského skladatele Nikolaje Rimského-Korsakova k napsání symfonické suity, aby se o dvě desetiletí později, v doznívajícím prostředí pařížské Belle Époque, stala vlajkovou lodí orientalismu, baletem s exotickým kořením, ve kterém se smyslnost a erotické jitření nabízí v dávkách spíš větších než menších. Aby ne, tělesnost je součástí naší přirozenosti, a to i té taneční. Máme ji prostě rádi.

Být u světové premiéry 4. června 1910 musel být zážitek. Soubor Les Ballets Russes Sergeje Ďagileva hýbal světovým uměním a koncentroval to nejlepší ze své doby. Choreografii vytvořil Michail Fokin, scénografie a kostýmy jsou dílem významného výtvarníka Léona Baksta. První interpretkou hlavní role byla slavná tanečnice Ida Rubinsteinová, v roli Sultána se představil jeden z nejproslulejších (a sexy) tanečníků Václav Nižinskij. Jeho interpretace byly skandální, jeho skoky absolutně legendární. Vždyť také první příčka na žebříčku největších erotických baletních děl patří Nižinského choreografii a smyslné interpretaci Debussyho L'après-midi d'un faune (Faunova odpoledne). Nižinského Faun je ztělesněním sexuality, závěrečná scéna, kdy Faun přitiskne šál, který ztratila Nymfa, na své tělo v erotickém gestu, šokovala tehdejší publikum. Šimrání v podbřišku ta scéna působí i dnes, přestože je prosta jakékoli obscénnosti či vulgarity. Je to čirá krása.

Také první české uvedení baletu Šeherezáda, které se uskutečnilo již v roce 1919, muselo svým divákům způsobovat husí kůži a dvoj­smyslné prožitky. Achille Viscusi, italský choreograf a tehdejší šéf Baletu v Národním divadle, se držel původní verze Michaila Fokina, nicméně zrekonstruovat inscenaci v našich představách už nedokážeme.

Co však můžeme, je snít o smyslnosti a dokonalém tanci interpretky hlavní role. Pokud světový tanec měl Nižinského, pak český balet tohoto období měl Jelizavetu Nikolskou, která Šeherezádu tančila. Proslavila se vynikající klasickou technikou, ale i výrazovým tancem, což z ní udělalo jednu z nejvýznamnějších a nejkrásnějších tanečnic meziválečného období (pravda, s kontroverzním válečným osudem).

Její interpretace orientální krásky byla velmi oceňovaná pro svou smyslnost, dramatický výraz, hluboký emoční prožitek, které jsou pro tuto postavu klíčové. Ne nadarmo visí na fasádě pařížského varieté Folies-Bergère zlatá plaketa s vyobrazením právě Jelizavety Nikolské. Pokud bychom hledali pro smyslnou dokonalost jméno – mohlo by to být to její. V říjnu 2024 si připomínáme 120 let od jejího narození, je ve všech měřítkách nezapomenutelná.

Také balet Šeherezáda Maura Bigonzettiho, který od listopadu rozšíří repertoár Národního divadla, bude plný exotických prvků, vášnivých emocí a dramatických zvratů. Tematicky se dotýká otázky žárlivosti, lásky, zrady a osudu. Orientální prostředí a nádherné kostýmy dodávají celému tanečnímu dílu zvláštní atmosféru a hudba Rimského-Korsakova tento příběh dokonale podrtrhuje. A diváci? Ti se už určitě těší, která z tanečnic souboru Baletu bude moci svou smyslností oživit starý orientální příběh, ve kterém se v iluzi exotického a tajemného světa nehraje o nic míň než o svobodu těla i ducha – a platí se vlastní smrtí.

 Foto: archivní materiály