Tři otázky pro tanečníky / tvůrce / spolupracovníky – Dance Lab Baletu Národního divadla

Sami Gossart – tančí
Abigeil Bushnell – Pictures from Chronos / Rebecca Mabin – Nervous Walls / Basil Schwerzmann – Pictures from Chronos 

Jaké jsou rozdíly ve třech různých rolích, které v Dance Lab máš?
V rámci Dance Lab jsem dostal příležitost tančit ve třech choreografiích. Každá vyjadřuje jinou vizi, má jiný pohybový slovník a odlišným způsobem vznikala. Choreograf dílo vytvoří, ale oživuje ho tanečník svou interpretací a emocemi. Jednou je citlivý introvert s čistou duší, jindy svůdník, pak zase někdo, kdo hovoří znakovou řečí. Je to úchvatný proces. Velmi mě těší, že jsem se ho mohl s choreografy účastnit, byla to skvělá zkušenost.

A jak se liší práce se třemi tvůrci, kteří Tě do svých choreografií obsadili?
Osobnost každého z choreografů je úplně jiná, každý přistupuje k tanečníkům jinak. To je důležitý moment.
Basil Schwerzmann měl ohledně procesu vzniku svého díla Pictures from Chronos jasnou představu, pracoval se silnými emocemi a výraznými pohyby. Zároveň jsme spolu ve studiu mnohé dotvářeli.  Tanečníkům naslouchal a dokázal je vtáhnout do svého tvůrčího prostoru. Moc mě těšilo s ním spolupracovat.
Vzpomínám si, že na první zkoušce Edges of the Present jsem byl šokovaný z toho, že Abigail Bushnell přesně ví, co chce a co nechce. To bylo pro tanečníky úžasné. Už na první zkoušce jsme v podstatě zvládli první půlku choreografie. Bylo působivé sledovat, jak Abigail ukazuje kroky a vysvětluje nám, s jakými emocemi mají být spojené.
U choreografie Nervous Walls mě zaujal vzkaz, který chce Rebecca Mabin s lidmi sdílet. Dílo je komplikované, ale krásné. Všichni jsme v něm od začátku do konce ponořeni. Láska, emoce a síla jsou v absolutní rovnováze.

Popiš tři choreografie, ve kterých tančíš, každou jedním slovem.
Edges of the Present – Evoluce
Nervous Walls – Ohromení
Pictures from Chronos – Cesta

Theodora Lehu – hudba
Marco Accardi – Viral

Jakou hudbu uslyšíme, jaký bude mít charakter?
Hudba je ve stylu techno. Cílem bylo vnést do choreografie intenzitu. Začátek je temný a pomalý, pak přijde hypnotický okamžik, jemuž dominuje smyslný hlas, následuje rytmické tvrdé techno a konec je klidnější, doprovázený hlasovými ozvěnami.

Jak probíhá spolupráce s Marcem?
Byla to zajímavá práce, Marco Accardi jako choreograf chtěl, aby tanečníci byli nejlepší podobou sebe samých, aby vynikla jejich jedinečná osobnost. Byl otevřený návrhům a měl jasnou představu o tom, jakou energii má dílo mít.

V choreografii zároveň tančíš. Propojuje se nějak Tvá role interpretky – tanečnice a autorky hudby – DJ?
Bylo zajímavé tančit na hudbu, kterou jsem speciálně k tomuto účelu složila. V průběhu celé choreografie jsem s dílem propojená, protože je v něm můj osobní otisk a moje znalosti. Když na tu hudbu tančím, intenzivněji ji prožívám.

Matthias Mueller – hudba
Basil Schwerzmann – Pictures from Chronos

Hudba je složena pro Basilovu choreografii, nebo jde o dílo, kterým se Basil nechal inspirovat?
Basila znám celý život, a tak když jsem se dozvěděl, že bude tvořit choreografii, bylo snadné složit hudbu, která se mu bude líbit.

Jakou hudbu uslyšíme, jaký bude mít charakter?
Moje dílo ovlivňuje celá řada mistrů, za své nejdůležitější učitele považuji nejspíš Debussyho a Ravela. Inspiruji se ale i jinými skladateli a styly, například Gerschwinem a jazzovou tradicí.
Pro choreografii Pictures from Chronos si Basil vybral šest částí z mé nové tříaktové opery Chronos. Taneční suita začíná a končí první a poslední částí. Zvolil si úseky plné kontrastů, například „piece de résistence“ Unsichtbarkeitstanz (Invisible Dance). V této části různé nástroje hrají v různém tempu. Podobné kontrastní elementy a diachronní projevy prostupují celou operou – a propůjčily jí název.

Je hudební dílo v nějakém ohledu experimentální?
Dílo Chronos je jedinečné tím, že tanec, hudba a zpěv jsou v něm stejně důležité a rovným dílem přispívají k pochopení zápletky. Vlastně bychom mohli říct, že je to balet-opera. Zajímavý je také promlouvající herec, což je dědictví melodramatické tradice devatenáctého století. Nenazval bych svou hudbu experimentální, ačkoli experimentálním postupům se ve studiu průběžně věnuji. Chronos, stejně jako má ostatní díla, jichž jsem během pětadvaceti let zkomponoval sto padesát pět, z těchto experimentů vychází. Věřím, že diváci mají právo vychutnat si komplexní dílo, v němž se různé umělecké formy na jevišti propojily.

Zoltán Tóth – kostýmy
Marco Accardi – Viral

Jaká je Vaše zkušenost s navrhováním kostýmů pro taneční divadlo, případně přímo pro balet?
Vytvořit kostýmy pro baletní představení byl dlouho jeden z mých snů. Teď se splnil. Nikdy jsem nic podobného nedělal. Jsem z této spolupráce nadšený.

Jaké je zadání Marca Accardiho?
Červená barva, ženskost & pohyb

Jaké kostýmy uvidíme, čím jsou inspirovány?
Vybíral jsem je přímo ze své aktuální kolekce SS / 22. Zvolili jsme „carrier red color“, což přesně odpovídá Marcovu zadání.

Matěj Šust – hudba
Matěj Šust – Křišťálová studánka

Jakou hudbu uslyšíme, jaký bude mít charakter?
Hudba, která se opravdu hudbou dá nazývat, se v choreografii objeví jen asi na minutu a půl a její charakter je až pateticky romantický. Jedná se o poměrně známou hudbu od Stanleyho Myerse. Zbytek bych nazval spíše zvukovou koláží a ta má charakter ryze přírodní.

Co vzniká dřív, choreografie, nebo hudba?
Někdy se stává, že choreografie vzniká dříve než hudba, ale v tomto případě tomu tak nebylo. Té „zvukové koláži“ jsem se začal věnovat už během divadelních prázdnin, takže v hrubých rysech vznikla poměrně dlouho před první zkouškou.

Nechal ses při skládání inspirovat nějakými konkrétními hudebními vzory?
Ano, inspirace konkrétními hudebními vzory je nepopiratelná a není to nikdo menší než slavík obecný, výr velký, kur domácí, páv korunkatý nebo jelen evropský, kteří se kromě hudebního vzoru stali také stěžejními interprety celé zvukové koláže.

foto vizuálu: Filip Šlapal 
foto: Serghei Gherciu