Prababička múzou a křeslo jako dítě

Jana Poljaková: Národní divadlo podporuji také kvůli rodinné tradici

Milá paní Poljaková, členkou Mecenášského klubu ND jste již mnoho let a vždy vás zajímá, jak se daří našim umělcům a uměleckým souborům. V minulých letech jste se několikrát rozhodla pro účelový dar a v letošním roce jste velkoryse podpořila soubor Baletu ND darem na pořízení záznamu Spící krasavice. Velmi vám za to děkujeme. Zajímalo by nás, jak si vybíráte projekty, které v daném roce podpoříte?

Myslím, že si projekty vybírám hlavně podle jejich protagonistů, kteří mě nadchli při představení, nebo jsem o jejich nevšedních výkonech něco věděla nebo mne oslovil rozhovor s nimi. Rozhovory s umělci, kterých si vážím, poslouchám nebo čtu ráda, často je v nich pokora, skromnost, nezdolnost, touha něco dokázat a nadšení pro „řemeslo“.

Jsem sice milovníkem opery, ale zážitky, které mi soubor Baletu Národního divadla s výsostnou umělkyní paní Nikolou Márovou v čele během předpandemické doby věnoval, jsou velmi krásné, jedinečné a nezapomenutelné. A tak jsem se postupem času kromě Opery a Činohry stala také velkou fanynkou Baletu ND. Nejen toho klasického, ale i razantního moderního.

Ke kterému z projektů, jimž jste věnovala podporu, máte nejsrdečnější vztah?

Mám velmi ráda a velmi uznávám sólistky a sólisty Opery Národního divadla. Vím, že mnozí z nich reprezentují naši zemi a šíří svůj um i v zahraničí. Ale k vaší otázce: Mám srdeční vztah k hostování skvělé slovenské sopranistky paní Edity Gruberové v Belliniho Normě, které jsem podpořila v květnu 2018. Byl to nádherný večer s jejím zpěvem. Je vždycky velmi vzácné a obohacující vidět na prknech „Zlaté kapličky“ umělce se zahraničním věhlasem, včetně těch, jejichž domovskou scénou je Národní divadlo. Ráda bych v budoucnu podpořila také hostování charismatického tenoristy pana Pavla Černocha v Národním divadle.

Proč jste se ve svých filantropických záměrech rozhodla zrovna pro podporu Národního divadla?

Národní divadlo je asi nejen pro mě srdeční záležitostí. Ta nádherná budova, její výzdoba a příběh především mě neustále fascinují. Ale Národní divadlo podporuji také kvůli rodinné tradici. Prababička mého zemřelého manžela stavbu a výzdobu ND spolu se svou rodinou velmi podporovala. Také byla velmi společenská a přitažlivá, a tak není divu, že ji Vojtěch Hynais zvěčnil na oponě. Je postavou sedící na truhle s prostředky na stavbu divadla. No není to návodné?

Děkujeme, paní Poljaková.

Ondřej Vozár: Vím, že dobré umění se bez peněz dělat nedá

Milý pane Vozáre, v loňském roce jste věnoval významný dar Baletu Národního divadla na pořízení ozónového generátoru na baletní sály. Moc by mne zajímalo, co předcházelo vašemu rozhodnutí?

Členem Mecenášského klubu jsem téměř sedm let. K podpoře Baletu ND mě přivedlo zhlédnutí představení Timeless a návštěva baletní dílny s Nikolou Márovou a Adamem Zvonařem. Vždy mě lákalo podpořit i něco konkrétního a hmatatelného. Loni jsem si to konečně mohl dovolit, tak jsem se rozhodl navýšit podporu na částku potřebnou pro individuální účel. Nelehká ekonomická situace ND v době pandemie covidu-19 byla dalším důvodem, proč jsem neváhal s navýšením podpory právě v tomto roce. Chtěl jsem podpořit něco, co prospěje všem ze souboru Baletu – od sólistů po sboristy. Výsledný nákup generátoru je průnikem mých představ a možností s potřebami baletu a společným úsilím s manažerkou Mecenášského klubu ND Karolínou Matoušovou-Peštovou a vedoucím umělecké správy Baletu Martinem Rypanem.

Jste také patronem jednoho křesla ve Státní opeře v rámci projektu CHAIRity – Vaše křeslo v Opeře. Co bylo pohnutkou pro podporu Národního divadla také touto cestou? Máte ke svému křeslu nějaký vztah?

O projektu CHAIRity jsem se dozvěděl od velkého milovníka opery – člena Mecenášského klubu ND Jirky Draštíka, který mne rovněž před lety inspiroval ke vstupu. Chtěl jsem nad rámec svého členství podpořit i Operu ND, protože vím, že dobré umění se bez peněz dělat nedá. Vztah ke křeslu mám zatím stejný jako k nedávno narozenému dítěti svého dobrého přítele, které jsem bohužel ještě nemohl na vlastní oči vidět. Už se těším, jak se po otevření Státní opery s křeslem konečně shledáme.

Děkujeme, pane Vozáre.