O svědomí i odpuštění 

Lze člověku existovat bez svědomí? Zřejmě ne. Jako máme každý jedinečné otisky prstů, specifickou chůzi či barvu duhovky, máme i své svědomí – je ovšem rozdíl, čím ho naplníme, jakou měrou a na jak dlouho.  

Své věděl o svědomí Hamlet, ale i jeho matka, královna Gertruda. Kdoví, o čem přemýšlel Oněgin, když se toulal světem. Svou lehkomyslností můžeme jako on leccos zničit i během chvilky, ublížit tak nejen svým přátelům, ale hluboko v srdci i sami sobě.  

Co prožívali nad mrtvým Romeem s Julií jejich rodiče, co jim říkalo svědomí? Jak by mohla mluvit o svědomí Valérie po svém týdnu divů?  

O svědomí by se mohlo psát a mluvit dlouho. Nelze ale v těchto několika řádcích o něm napsat esej. Chtěli bychom se však s vámi podělit o slova Karla Čapka, která se velmi dotýkají například terezínského tématu nebo která tak výjimečně rezonovala před nedávnem v projektu Očitý svědek. 

„Dejme tomu, že nijak se vám nelíbí dostat ránu holí; kdybyste však obdržel z vysokého místa rozkaz pod nevímjakým trestem postavit se na rohu Můstku a každého kolemjdoucího uhodit holí, učinil byste tak patrně s dětsky čistým svědomím a po každé pořádné ráně, kterou byste uštědřil, měl byste téměř příjemný pocit: ,Plním jen svou povinnost.‘ (…) Jsou tedy dvě mocnosti v mravní oblasti: ,svědomí‘, které mnohého nedovoluje, a ,povinnost‘, která dovoluje, čeho nedovoluje svědomí; tím je vyplněna palčivá mezera, kterou svědomí nechává ve světě činů. Povinnost je mocné a uklidňující slovo, jež uvádí do světa pořádek. (…) Velmi, převelmi mnoho lidí má svědomí stejně čisté – co chcete? Plnili jen svou povinnost!“ 

Kritika slov – O věcech obecných čili Zóon politikon. Praha: Čs. spisovatel, 1991, s. 20. 

Ruku v ruce se svědomím jde i odpuštění, dokonce i sám sobě by měl člověk umět odpustit, což bývá někdy nejtěžší. Blíží se Vánoce, doba pro zpytování i odpuštění. Přijďte si je tedy v adventní době poslechnout! Během prosince vám totiž přítomnost na náměstí Václava Havla zpestří vánoční instalace Jakuba Honse Až doštěkají psi. Ta prostřednictvím do kruhu rozestavěných rozhlasových stožárů rozvíjí téma zvukových krajin a jejich prolínání. Jednotlivé zvuky se v jednom bodě skládají v novou zvukovou imaginativní krajinu a tento prostor nasycený různými ruchy a zvuky se snaží navodit posluchači nové pocity spjaté s adventním časem a dekonstruovat běžné vnímání svátků.  

Přejeme vám tedy především hodně krásných zážitků, klidu a štěstí. 
S radostí jde vše lépe. 

Dana Flídrová & redakce