Kolotoč se roztáčí v Národním divadle: nová opera pro děti plná dobrodružství

„Jak již napovídá název díla, jeho příběh se odehrává na kolotoči,“ uvádí nás do děje dramaturg Beno Blachut. „Jeho majitel pan Josef zve děti na jízdu za dobrodružstvím. Ty posléze na kolotoči usnou a každé se ve snu přenese do jiného prostředí: Chlapec na aeroplánu přistane v Africe, Chlapec na autíčku skončí v indické džungli, kde zachrání vzácného bílého slona, Chlapec na koni v Austrálii mezi klokany a z Děvčátka na kachničce se stane filmová hvězda po vzoru Shirley Temple. Přesto se děti touží vrátit domů, což se jim nakonec splní a všechny se probudí zpátky na kolotoči.“ Vedle klokanů, bílého slona nebo gorily se v opeře objevují také postavy detektivů nebo klauna, kterého si zahraje mim Radim Vizváry. „Klaun nesmí chybět, protože náš kolotoč nestojí na opuštěné periferii, ale na pouti s prodavači, opičkami, balónky a cukrovou vatou,“ pokračuje Beno Blachut. Asi nejdůležitější úlohu v celé opeře ale hraje Měsíc. „Měsíc představuje dobro. Pomáhá dětem vyváznout ze všech nebezpečí, se kterými zápasí na svých cestách. Bude létat v horkovzdušném balónu a vznášet se jako deus ex machina na všech zmíněných kontinentech.“ Atmosféru cizích krajů navozuje také barvitá orchestrální partitura, kdy se z orchestru ozývají například typické orientální melodie nebo náznaky jazzu.

Možná patříte mezi ty, kdo si myslí, že hudbu autora Kolotoče Václava Trojana (1907–1983) nikdy neslyšeli. Opak je ale pravdou. Určitě totiž znáte pohádku Byl jednou jeden král nebo dnes již kultovní filmy Jiřího Trnky Špalíček, Císařův slavík, Princ Bajaja, Staré pověsti české, Broučci nebo Čertův mlýn, u nichž Trojanova hudba nejenže vyzdvihla Trnkovu vizuální poetiku, ale dodala jí naprosto mimořádnou emocionalitu. Václav Trojan vystudoval skladbu u Jaroslava Křičky, Josefa Suka, Vítězslava Nováka a Aloise Háby. Byl také vynikajícím varhaníkem a absolventem dirigování na Pražské konzervatoři u Otakara Ostrčila a Pavla Dědečka. K napsání opery Kolotoč ho přiměla jednak dvouletá spolupráce s Pražským dětským divadlem Míly Mellanové v letech 1935 až 1937, jednak setkání se sbormistrem Janem Kühnem. „Jan Kühn údajně vyzval Trojana k tomu, aby napsal dětskou operu, ke které se Kühnův dětský sbor kontinuálně hlásí po celých téměř sto let její existence a je hezké, že se podílí i na jejím vůbec prvním uvedení v Národním divadle,“ říká Beno Blachut. „Jde o operu pro sbor velmi náročnou, jak rytmicky, tak tím, že děti musí přezpívat velký orchestr, takže party musí umět dostatečný počet zpěváků. Což je trochu v rozporu s akcí, protože na jevišti se nemůže najednou pohybovat padesát zpívajících dětí. Část sboru je proto umístěna do lóží a na lávky nad orchestrem,“ dodává. Náročné jsou i dětské role, které Národní divadlo svěřilo studentům Hudební fakulty Akademie múzických umění a Pražské konzervatoře.

Uvést na jeviště Trojanův Kolotoč je tedy úkol poměrně nesnadný, i proto se operu z konce třicátých let podařilo zatím inscenovat pouze dvakrát, a to v roce 1960 a v roce 2008, v obou případech v Ostravě. Poprvé byla provedena ve zkrácené verzi v lednu roku 1942 v Českém rozhlase pod taktovkou Otakara Jeremiáše. V roce 1959 vyšly tři její obrazy na nahrávce vydavatelství Supraphon s Českou filharmonií, Kühnovým dětským sborem a dirigentem Robertem Brockem a v roce 1967 se dočkala televizního zpracování. Toť vše. „Národní divadlo s uvedením Kolotoče několikrát koketovalo, jeho velkým příznivcem byl dirigent Václav Talich. V klavírním výtahu z padesátých let je dokonce vepsán návrh obsazení s Mariou Tauberovou v roli Kolotoče a jednou již dokonce přípravy postoupily až do fáze, že Kühnův dětský sbor zkoušel na scéně s orchestrem. Nikdy to ale z různých důvodů nedopadlo,“ líčí cestu Kolotoče na prkna Národního divadla Beno Blachut.

Jediná opera Václava Trojana tak zazní v Národním divadle úplně poprvé. Dirigentské taktovky se chopí Zbyněk Müller, scénografii a kostýmy vytvořila Zuzana Přidalová, jež má za sebou spolupráce na dětských titulech například v Divadle Polárka nebo v Národním divadle Brno. Režii Národní divadlo svěřilo Magdaleně Švecové. „Hledali jsme režiséra, který by vytvořil vlídné, k dětem vstřícné představení, což Magdaléna do puntíku splňuje. A navíc má na Václava Trojana i osobní vzpomínky: jako malá holčička mu sedávala na klíně,“ říká Beno Blachut.

Proč by se měly děti přijít na Kolotoč podívat? „Doufám, že v době stále silnějšího tlaku AI pro ně bude Kolotoč autentickým divadelním zážitkem, který podnítí jejich fantazii. Představení má totiž poměrně velkolepou výpravu se spoustou scénických proměn, a navíc jsme jej umístili do historické budovy Národního divadla. Děti také uvidí v akci své vrstevníky, takže kdo ví? Třeba po tomto zážitku doma řeknou: ‚Mami, já chci také zpívat v Kühnově dětském sboru,‘“ usmívá se Beno Blachut. A my na závěr ještě dodejme, že Kolotoč je určen dětem od pěti let a délka představení by neměla přesáhnout dvě hodiny včetně přestávky. Takže kolotoči – toč se, toč, klesej a stoupej, pořádně se houpej, a hlavně přines dětem spoustu radosti a pořádnou porci dobrodružství!

Ilustrace: Formata 
Návrhy kostýmů a scény: Zuzana Přidalová