Jak se fotí vibrace

Cesta k fotce bývá někdy klikatá, zvlášť když snímek vzniká nejen jako svébytné umělecké dílo, ale hlavně jako esence celého představení, tří choreografických děl, baletní premiéry. Fotografie na plakát se rodí v souvislosti se smyslem a charakterem baletu, ke kterému se váže, s identitou díla, které má propagovat.

Na začátku je vize

Trainstorming, o čem jsou jednotlivé tituly, choreografické rukopisy, sdělení. Tři tvůrci (Krzysztof Pastor, Hans van Manen, Marco Goecke) se identifikují se současným pohybovým slovníkem. Nezapřou svou inspiraci holandskou moderní líhní.

A pak jsou tu

Vibrace

Titul je sjednotil pod název Beyond Vibrations, protože spojujícím elementem není jen moderní tanec, hledání svébytných estetik a hloubka metaforického sdělení, ale i vibrace nástrojů (v hudbě všech tří děl zní smyčce: Schnittke, Górecki, Britten, Mahler).

Vibrující tělo bylo i zadání pro vizuál k inscenaci. S moodboardem přišel za uměleckým ředitelem Baletu Filipem Barankiewiczem významný fotograf Marek Mičánek. A pak se hledalo vibrující tělo, které svým půvabem, ale i osobností dokáže vyvolat emoce, přesahy, inspiraci. Výběr padl na první sólistku Baletu ND, krásku chilského původu Rominu Contreras.

11.00

Sraz v ateliéru, nasvícení, příprava techniky a líčení

Rominu líčí „naše“ maskérka Ivanka Mikešová. Dlouholetá tanečnice, která v rámci své druhé kariéry nyní líčí své kolegy. Sólista Baletu ND Frazer Roach, který je Romině v ateliéru nejen milující oporou, ale svým profesním viděním (víme o jeho choreografických ambicích) je k ruce i Marku Mičánkovi.

13.00

Fotíme

Pět sad, pět barevných pozadí, pět nálad a vizuálních představ. Na špičkách i bez nich, v černém i v nahotě, vždy sólo pro jednu ženu a její vibrující tělo. Marek vlídně povzbuzuje, směřuje, Romina pokorně a bez přestávky propůjčuje samu sebe hledání výsledného tvaru. Marek fotí na digitál, tisíce záběrů skáčou na monitoru počítače. Pak se vybere jeden jediný, Marek přehazuje foťák a na analog navíjí klasické cívky filmu. Romina se snaží opakovat vybranou pozici, náladu jediného snímku kolekce, expresi svého těla.

19.00

Končíme

Unavení, zvědaví. Další etapou je intimní a skrytá práce Marka Mičánka v temné fotokomoře. Co na filmech po vyvolání bude? A pak postprodukce, další hodiny a dny. Marek tu hru s expozicí komentuje: „Prostřednictvím dialogu mezi světlem a barvami vzniklo autentické dílo, surreální, evokativní a podněcující k zamyšlení, lákající, abychom se ponořili do hlubin vlastní představivosti, za hranice vibrací. Odhalili skrytou poezii uvnitř tance, krásu, která existuje nezávisle na času a prostoru, fyzickou pomíjivost nesmrtelného tanečního umění.“