Hudba v pohybu: práce korepetitora v baletu

Tvrdý režim

„Pondělí až sobota, od deseti do šesti hodin,“ popisuje Václav Zahradník běžný den. Zkoušky začínají baletním tréninkem. Korepetitor zde musí být připraven okamžitě reagovat na požadavky baletního mistra a často také improvizovat. Musí mít v hlavě rozsáhlý repertoár a v něm rychle listovat, na hledání v notovém zápisu není čas. Po ranním tréninku následují zkoušky jednotlivých scén. Nejdřív zkouší sbor, pak sólisté a v případě náročného repertoáru je potřeba obsadit až čtyři sály najednou. Korepetitoři se proto mezi nimi střídají a všichni musí být připraveni okamžitě naskočit do kterékoliv části díla.

Příprava nové inscenace obvykle trvá dva měsíce. Zpočátku probíhají zkoušky pouze s klavírem na sálech, následují prostorové zkoušky na jevišti a teprve později se připojuje orchestr. Až hlavní zkoušky ukážou, zda všechny složky – choreografie, hudba, scénografie i světla – skutečně fungují jako jeden celek.

Hledání společného jazyka

Jednou z největších výzev je podle Zahradníka jazyková bariéra; nikoli ta národnostní, ale oborová. Baletní mistři a sólisté se orientují především v taneční terminologii, hudební formy pro ně bývají terra incognita. „Zadají vám třeba: skočte na Mercutia v prvním jednání,“ popisuje Zahradník. „Musíte okamžitě vědět, kde přesně to v partituře je, aniž by vám někdo ukázal číslo stránky nebo takt.“ Vžít se do logiky pohybu a najít společnou řeč přes hranici dvou naprosto odlišných světů je podle něj nejtěžší část celé práce.

Dirigent, který začíná u klavíru

Zahradníkova pozice je v baletním světě specifická: je zároveň korepetitorem i dirigentem. Zkouškový proces proto prochází charakteristickým obloukem. „Začínám jako korepetitor, abych poznal strukturu choreografie zevnitř,“ vysvětluje. „V určité fázi předávám agendu kolegům a přecházím ke zkouškám s orchestrem. Musím věřit, že to, co jsem na sále zjistil, bude pro předání orchestru dostatečné.“

Právě tato dvojí zkušenost mu dává v pozici dirigenta výhodu, které si tanečníci váží. „Dělám jim střed jeviště. Oni reagují na moje gesto a já zas na jejich. Díky tomu, že jsem byl s nimi na zkušebně od prvního dne, mi důvěřují.“ Jako korepetitor stojí na začátku procesu a jako dirigent ho uzavírá.

Nepostradatelný článek

Oproti svým kolegům v opeře má baletní korepetitor jiné postavení. Zatímco operní korepetitor vede zkoušku, v baletu je hierarchie jiná. „Jsme spíše servis,“ říká Zahradník bez hořkosti. „Baletní mistr řídí zkoušku a my dostáváme připomínky. Nevstupujeme do procesu tak, jako to dělají kolegové v opeře.“ Korepetitoři si proto v klavírních výtazích vedou detailní poznámky a navzájem si je předávají, aby sjednotili přístup.

Kouzlo, které se neokouká

A co ho po osmadvaceti letech u baletu drží? „Největší radost mám, když jdeme od prvních taktů a najednou dojdeme k hlavní zkoušce a celé to dostane smysl,“ říká. „Hrajete mnoho dní to samé dokola, máte toho plné zuby… a pak se to najednou celé rozzáří. To je radost, která se nedá ničím nahradit.“

Texty o divadelních profesích jsou doplňkem cyklu komiksů, který uveřejňujeme v rubrice Komiks.