Téma
Říjen 2024
Editorial: Stará a nová vyprávění
Příběhy k divadlu neodmyslitelně patří. Základní motivy se často opakují, syžety z mytologie, lidového vyprávění i starší literatury se v různých variacích vynořují a zase zanořují. Přetrvají ty, k nimž se lidé vrací. Co na tom, že takové opakování často připomíná hru na tichou poštu. „Nekažme si ty veselé historky pravdou,“ říkával s nádechem ironie můj táta. Pro umělecké adaptace to platí zrovna tak. Co bylo na začátku, není podstatné. O nás vypovídá hlavně to, co je teď – a co se změnilo.
Hned tři divadelní události nejbližších týdnů jsou více či méně volnými adaptacemi známých předloh: Robot Radius, s nímž se v říjnu rozloučíme, je domýšlením Čapkova sto let starého varování, které navíc vypráví svým vlastním jazykem, jazykem nejnovějších technologií. Inscenace Medea’s Children vstupuje do dialogu s archetypálním příběhem Médey a dává hlas někomu, kdo byl v tomto příběhu dosud odsouzen k mlčení – dětem. A něco podobného platí i o baletní premiéře Slunečník, Měsíčník a Větrník. Ta vychází ze stejnojmenné pohádky Boženy Němcové, autoři libreta ale text přetvořili tak, aby odrážel dnešní svět a jeho potřeby, a kladli si u toho obdobnou otázku: O koho v příběhu vlastně jde.
Z hlediska vyprávění je neméně zajímavá pozvánka na listopadovou premiéru opery Šárka – historický exkurz do vývoje mýtu popisuje proměny jednoho tématu v čase. A nemůžeme pominout ani postavy vypravěčů, v tomto případě orientální Šeherezádu, které schopnost vyprávět zachránila život. V baletní tradici ovšem pohádková kráska vsadila nejen na moc příběhů, ale i fyzické kouzlo. Za zmínku stojí i nejnovější projekt Laterny magiky pro říjnový Signal Festival. Inscenace Miřenky Čechové si pohrává s celistvostí vyprávění a v duchu současných trendů společenských i uměleckých rozvíjí možnost skládat si střípky reality po svém.
To vše ukazuje na obecnější vlastnost vyprávění: Kdo tvoří příběh, má moc. Vypravěči náleží první tah v šachové partii. Určuje úhel pohledu, vybírá, která témata zazní, které osoby promluví a dostanou šanci zvítězit nad pomíjivostí, vylučuje, co se nehodí. Příběhy nejen že zaznamenávají skutečnost, ale mají sílu skutečnost formovat i deformovat. Je dobré na to nezapomínat.
Inspirativní čtení a krásné divadelní zážitky přeje
Jana B. Hniličková
šéfredaktorka
Sdílet na sociálních sítích
