Dvakrát narozeniny a dvakrát gratulace 

Paní Jano, 
toužebně a zoufale bych si přál být teď aspoň na chvíli skutečným básníkem, abych Vám dokázal k tomu blyštivému jubileu uvázat dostatečně košatou a bohatou kytici z těch správných slov – adjektiv, epitet a metafor –, která by vystihla, jak krásná jste bytost a žena, jak si Vás vážím a kolik dobrého bych Vám chtěl popřát. Můj slovník mi ale v záři té události připadá fádní a ubohý. Jak se říká: někdy slova nestačí. Ale tady snad ani slova nejsou potřeba. My dva víme. Po tom, jak jsme si spolu zahráli, jak jsme spolu tančili, jak se potkáváme po výstupech v Kytici… Nemusím nikomu popisovat, jaká jste, protože to všichni vědí. A kdo neví, ať si s Vámi taky zatančí – stačí vteřinový pohled do očí. Okamžitě ucítí, s jakou láskou žijete, hrajete a přijímáte celý svět. Ale není to jen nějaká naivní, oddaná pasivní láska. Je v ní dobrota a něžnost, ale i zápal, vášeň, touha, humor, sex… Jiskří to! A to mě baví a to obdivuji! Neztraťte to. Nabíjí to nás ostatní. Skláním se a líbám a blahopřeji! Víc si ale řekneme osobně – mlčky, s úsměvem z očí v oči.  

A nebojím se, že byste přišla o tu zmíněnou kytici, protože si ji uvážete z jednotlivých přání a gratulací, které se na Vás sesypou od vašich přátel, kolegů, rodiny a milovaného pana manžela. A nepochybuju o tom, že půjde o pugét gigantických rozměrů. 

Igor Orozovič 

Davide, 
já s Tebou vlastně nejraději mlčím. Mlčí se vedle Tebe dobře. Už tolik let vedle Tebe sedávám na zkouškách, na schůzkách, v pauze při natáčení, na jevišti, v zákulisí i přímo ve tmě jeviště, než vstoupíme tam, kde už nás vidí divák. Troufám si říct, že ženám rozumíš, a vím, že tato Tvá superschopnost – mlčet, když vím, že je to potřeba – je Ti dána z vesmíru.  A na druhou stranu umíš promluvit a buďto svojí trefnou a dobře promyšlenou glosou zrušíš napětí, nebo posuneš děj vpřed anebo rozpoutáš diskusi, ke které se nikdo neměl. Stavíš se za každých okolností na stranu slabších, snažíš se uklidnit emoce a mnohdy uklízíš i hrnky od kafe po těch, kteří je tam zanechali. Stojíš si za svým, a když se děje příkoří, ozveš se. Když někdo lže, elegantně ho upozorníš na jeho lidskou chybu. Když se zamiluješ, oženíš se, a když se svět kolem Tebe už dlouho nesměje, pobavíš jej. A přesto přese všechno, v čem vynikáš, miluji nejvíc to, když mlčíš. To proto, protože vím, že se v Tvé hlavě rodí další skvělá věta, která řekne víc, než všechny právě jinými řečené. A ještě je na tom Tvém mlčení něco k vyzdvižení. Sluší Ti to! A to i přesto, že jsem si v tom blaženém tichu v Tvé společnosti uvědomila, kolik je Ti roků. Nevěřím! A doufám, že až se v osmdesáti potkáme v rolích starých manželů, protože na divadelní manžele bychom si mohli udělat licenci, tak si spolu zase pěkně zamlčíme. 

Tvá M.