Do třetice…

Číslo tři je magické, o tom není pochyb. Zvlášť pohádky by bez něj byly doslova namydlené. A i když je princip tří možno­stí (v nejširším slova smyslu), kde je až ta poslední správná, známý všem jen trochu všímavým čtenářům, stejně funguje. Každý autor se k němu musí, i kdyby nevědomky, nějak postavit – podvědomí s ním totiž počítá.

Ale zpět k tématu: Ty dcery se jmenovaly Goneril, Regan a Cordélie. Ale dobře to neskončilo. Jejich královský otec za svou nemoudrost zaplatil víc než jen zdravým rozumem. Vítězové nejsou, snad kromě nás, kteří jsme dostali darem vynikající Shakespearovu tragédii. Činoherní inscenační tradice Krále Leara je bohatá, ne tak operní. O to větší očekávání provázejí poslední premiéru této sezony – Leara současného hudebního skladatele Ariberta Reimanna v režii Barbory Horákové Joly. Rozhovor, který s ní vedla Iva Nevoralová, červnové číslo otevírá.

Konec sezony se nese vždy ve znamení bilancí a výhledů. Ohlížíme se za dubnovými a květnovými premiérami – baletními Sarkasmy, činoherní site-specific inscenací Don Quijote. Pustá země nebo autorskou novinkou Tři mušketýři a já.

V červnu se také definitivně rozloučíme s Novou scénou v podobě, jak ji známe. Ve středu 18. června symbolicky zakončíme její provoz před plánovanou generální rekonstrukcí. Soubor Laterny magiky, kterého se rekonstrukce dotkne nejvýrazněji, v tomto čísle představuje své plány na nadcházející sezonu.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné prázdniny a spolu s celým divadlem se těším na setkávání ve 143. divadelní sezoně, kterou s námi můžete už tradičně zahájit v pondělí 1. září na Střeleckém ostrově.

Jana B. Hniličková