Divadlo vyprávěné kresbou 

Davida Böhma a Jirku Frantu jsme poprvé potkali v Divadle Archa. Všichni jsme studovali na uměleckých školách a přivydělávali si v Arše jako uvaděči. Jirka stále kreslil a byl schopen za jeden večer pokreslit fixem ruku i několika lidem. Později jsme pro studio Archa.lab vytvořili několik inscenací, které kluci viděli. Už tehdy tvořili ve dvojici. Jirka nám pak navrhl několik divadelních plakátů a obalů na audioknížky. A my s velkým zájmem sledovali jejich uměleckou práci, která nás oslovovala nejen výtvarnou podobou, ale i hravostí, smyslem pro detail, jasně formulovaným tématem a na výtvarné umělce nadstandardní komunikací s diváky jejich výstav či výtvarných performancí.  

Také jim moc dobře rozumíme, protože sami víme, co to znamená pracovat ve dvou. Ani jejich tandem, ani náš se dosud nerozpadl, a tak byla naše volba pro letošní vizuální podobu sezony Činohry ND jasná. Neoslovovali jsme ale už Davida a Jirku, kamarády na brigádě, ale dvě osobnosti, které jsou pevně zakotveny ve středoevropském výtvarném umění. V jejich ateliéru jsme se pak po letech potkali s báječnými lidmi, kteří znají divadlo a mají k němu i ve své tvorbě stále blízko.   

Vznikl tak znovu jednotný koncept vizuální kampaně Činohry ND, ve kterém navazujeme na předchozí roky. I my věříme, že instituce typu Národního divadla mají usilovat o fúze mezi uměleckými obory. Divák má tak možnost setkat se s další vrstvou interpretace připravovaných inscenací. A tato je skutečně v mnohém mimořádně divadelní.  

Kresby nevznikaly primárně jako plakáty, ve smyslu grafického designu nebo ilustrace, ale jako pokusy o převyprávění a rozvíjení motivů z jednotlivých her. Podobně jako když někomu vyprávíte film či divadlo, které jste viděli, akorát to vyprávíte kresbou.  

Kresby k jednotlivým inscenacím nám Pavel Horák nafotil vždy několikrát a pro propagaci chceme použít vždy víc verzí, neexistuje jedna správná a finální fotka. Podobně jako když dvakrát půjdete do divadla na stejnou hru, neuvidíte dvakrát to samé.  

Kresby vznikají jako volné variace na cadavre exquis, není nám jasné, kam při kreslení dojdeme. Práce ve dvojici má tuhle přidanou hodnotu (zajímalo by mě, jestli existují nějaké podobnosti při kreslení a režírování ve dvojici, musíme se kluků zeptat).  

Vrstevnatost našich kreseb se může blížit určitým způsobem používání kulis v divadelním prostředí. Nejednoznačnost toho, kde končí kresba a začíná pozadí, kde končí dílo a kde začíná zákulisí, pak chceme podpořit focením, při kterém je důležité i prostředí ateliéru nebo prostě místo vzniku kresby.  

Jiří Franta a David Böhm pořádají performance, natáčejí videa, budují prostorové instalace, zasahují do veřejného prostoru, vytvářejí nástěnné malby a jsou autory knižních a časopiseckých ilustrací. Výstupy jejich činnosti mohou připomínat kresebný deník, karikatury, komiks, konceptuální umění, grotesku, sportovní výkony, umění spolupráce, fyzikální experimenty, improvizovanou choreografii nebo divadelní představení. Důležité jsou pro ně procesuálnost, časosběrný princip, překonávání nástrah, prolínání médií, experimentování, dodržování a překračování pravidel, tvůrčí dialog, ironie, vážnost, hravost, věčná nedokončenost. Jinými slovy Jiří Franta a David Böhm netvoří kresby, ale kreslí. Spolupracují od roku 2006.  

 
Tomáš Pospiszyl