Činohrou rezonují rodinná témata

V únoru uvedeme světovou premiéru hry Ondřeje Novotného Otec hlídá dceru. Ta vznikla v rámci Studia pro nové drama, které Činohra pořádá, a jak předznamenává název, hlavními tématy hry jsou rodičovství, strach a péče o děti, ale časem také o stárnoucí rodiče, vyrovnávání se s vlastní měnící se pozicí v rámci rodiny nebo třeba pochybnosti o významu mužství a otcovství v dnešní době. Těmto tématům se Ondřej Novotný věnuje také ve své básnické tvorbě. Pár týdnů před premiérou několik jeho básní přinášíme.

Když mluvil k dítěti, řeč obsahovala
určité množství zákazů a pokusů o postižení
podstaty světa. V telefonátech s matkou
používal kombinaci obviňování a ujišťování,
raných křivd a slibů, že se brzy uvidí.
Jednou v noci snil, že přednáší v OSN na jakési konferenci.
Po odvrácení humanitární katastrofy šel domů
(i když to nebyl zcela jeho domov) a uložil se vedle své ženy
(která vůbec nebyla jeho ženou). Rázem do bytu vtrhla
skupina satanášů vyzbrojená samopaly a sekáčky.
Pod dojmem pekelného výjevu chtěl křičet, ale rty měl pevně sevřené,
a tak jen legračně hýkal do zavřených úst.
Po několika děsivých vteřinách ho probudila manželka třesením.
To je dobrý, to jsem jenom já, řekla.
Promiň, řekl, vím, že jsem k tobě někdy zlý.
Hlavně že není po tobě, řekla a obrátila se ke zdi.
Zavládlo ticho. Dítě spalo jak anděl, hýkání otce
k němu nedolehlo. Zítra bude znovu vyzván k řečnění,
vzdychl, k opětovné obhajobě svého jazyka.

---

Na rodinném výletě bylo zjištěno,
že za slavonickým lesem jsou zdemolované bunkry
a velmi nízké nebe pod zpěvem brhlíka,
smírčí kameny na paměť bestiálních činů,
zarežimovaná stezka kolem přehrady
a boží muka, konec Čech.
Otec špatně odhadl síly svých dětí,
které se únavou nervově zhroutily.
Matka intuitivně navedla rodinu do bezpečí.

---

Uprostřed noci nese rodič na rukách
bytem dítě,
aby se nepomočilo ve vlastní posteli.
Přes úzkou chodbu sousedí záchod s kuchyní.
Rodič v kuchyni rozsvítí, aby přímé světlo
neděsilo dítě.
Papírem utře rodič dítěti přirození.
Rodič zhasne světlo v kuchyni a nese oslepen
dítě v náručí.
Na zlomek vteřiny si rodič představí různé věci,
o které by mohl zakopnout a zranit dítě.
Pak spatří zárubně ložnice,
ve které zůstal rozsvícený glóbus.
Dítě po uložení ihned usíná.

---

MOJI RODIČE v noci,
když předstírám spánek,
sledují seriály plné zoufalých proseb
a Satanových metamorfóz.

Stojím tiše v chodbě
stranou vysílaných mrtvol
a zkoumám škvírou ve dveřích
nepochopitelný smích svých rodičů.

Po skončení pořadu si matka lehne k malému.
Otec vchází do mého pokoje,
přikrývá mě, objímá tělíčko,
spí spokojeně s mými vlásky v obličeji.

Ráno dělají jakoby nic
a ptají se na mé sny.
Chystají snídani bohatou na vitamíny
a rádio vysílá rozvernou flétnu.

Celý den přemýšlím
o pravé podstatě svých rodičů.
Jestli život jenom nepředstírají,
jestli nejsou cizí, chladnokrevní zabíječi.

---

ZA NAŠÍM DOMEM zapadá slunce,
přestože není úplně náš,
úplně naše slunce.

Foto: Patrik Borecký

Sdílet na sociálních sítích

Mohlo by vás zajímat