BatoLaterna na ostrově snů 

Kvalitní inscenace pro batolata spojuje propracovaná vizuální rovina, funkční zvuková a hudební stopa, srozumitelný způsob komunikace a možnost dobrovolné participace, zřetelná a nijak komplikovaná tematická linie, bezpečný a přehledně uspořádaný sdílený prostor bez tradiční čtvrté stěny. Malý divák také nepotřebuje dramatickou situaci v klasickém pojetí, a zatím ani pohádkový souboj dobra a zla, či časovou posloupnost, ale postupně dávkovaná překvapení, která aktivizují smyslové vnímání a pomáhají rozvíjet předem poznané, anebo vést k porozumění něčemu novému. Divadelní projekty tohoto druhu citlivě pracují se světelnou kompozicí, hudbou a rytmem. Intenzita a barevnost svícení, stejně tak hlasitost a vyváženost zvuku mají na celek významný vliv. Představení pak charakterizuje příjemná atmosféra, dostatek stimulů podněcujících přirozenou dětskou zvídavost a délka od dvaceti do čtyřiceti minut.  

První tři roky lidského života jsou dynamicky proměnlivým obdobím. Vývoj pohybu, myšlení či verbálního projevu navíc postupuje v ryze individuálním tempu, a činí tak z cílové divácké skupiny nesmírně osobitou komunitu, v níž je každý jedinec osobností s různou schopností adaptace, s vlastními potřebami a zájmy. Zásadním prostředkem poznávání světa nejen v raném věku je hra a nápodoba. Důležitým zprostředkovatelem emočně-estetického zážitku a nových poznatků o světě kolem nás je pak průvodce dítěte, který svým postojem významně ovlivňuje, jak se nakonec bude batole v divadle cítit.  

Specifika formátu určuje i fakt, že pro mnohé děti je takový typ setkání vůbec první divadelní zkušeností. Nejsou svázány konvencemi ani pravidly, jsou spontánní, bezprostřední, a pokud je představení oslovuje, chtějí se zapojit, vše si vyzkoušet, dotknout se věcí rukama a případně je i ochutnat. Při sledování jsou svobodní, mohou ležet na bříšku, na zádech, sedět u rodiče v náručí, nebo samostatně na polštářku, jakkoliv se jim zlíbí. Přihlížejí akcím, vzniku věcí a situací a do dění kdykoliv zasahují. Z uvedených myšlenek vyplývá požadavek jednoduchosti, ne však ve smyslu infantilizace či bagatelizace, ale z hlediska vrstvení motivů, a hlavně na způsob jejich komunikace v prostoru, ideálně bezbariérovém. Často se v představení nemluví běžným slovníkem dospělých, ale vybranou „dětštinou“, citoslovci, zvuky, vibracemi, pohybem a manipulací s objekty. Herci, tanečníci, performeři, hudebníci nerozvíjejí doslovný dramatický oblouk postavy, ale obvykle jsou autentičtí a přímí, nebojí se očního kontaktu a umírněného doteku, či případné improvizace v rámci nazkoušené struktury. Vnímavé a zvídavé publikum zvou na cestu každodenním světem, na který nahlíží tu komicky, jinde jako na poetickou a snovou pouť krajinou fantazie, nebo na zemi s tajemstvím k rozklíčování. A děti reagují na celé škále emocí, od smíchu po pláč, mohou se zlobit i chvíli vztekat, ztrácet trpělivost, nebo se najednou věnovat pozorování něčeho úplně jiného, než co bylo tvůrci původně zamýšleno, dokonce i jíst, pít a třeba se procházet nebo ležet, a dokonce usnout.  

Každý inscenační proces „batolecího“ projektu si vytváří vlastní mapu idejí, emocí a snů. V praxi jde o trpělivé hledání nepostradatelných detailů, opakujících se prvků a opěrných bodů, díky nimž se postupně zrodí pomyslný dům se známými zvuky či kouzelný hrad, rozverné šapitó nebo fantazijní galerie barev. Kontakt s nejmenšími je však pokaždé výzvou, a sebevíc připravený tvar, i mnohokrát osvědčený, nezaručí, že právě dnes nebo zítra se s nejmenším publikem protne na jednom ostrově, na stejné vlně či v náladě. Nevyzpytatelnost příchozích batolat a jejich dospěláků je hnacím motorem a prevencí před pádem díla do šablonovitosti. Tímto je u divadelních představení pro batolata jistota, že bude pokaždé trochu jiné, ze strany tvůrců vždy natěšené a otevřené všem podnětům a přáním. Vztah jeviště – hlediště se zde rodí, proměňuje a přetrvává, nekončí s potleskem, ale pokračuje umazáváním běžných hranic a scéna se stává společným herním polem. Divadlo pro nejmladší publikum je sestupem ke kořenům dětství v obecné i individuální rovině, napínavým dobrodružstvím, při němž dospělí hledají klíč ke světu batolat.